26.2. 2019 – Veľké Košariská: Průzkum pro nás nové lokality na Slovensku. Cesta dlouhá 1000 km tam a zpět, ale voda naprosto úžasná. Viditelnost 20+ metrů. Jen místy u břehu pravděpodobně díky silnému větru lehce zakalená, ale stále s excelentní viditelností minimálně 15m. Rybí osádka je naprosto úžasná. Trochu stydlivá, ale naprosto úžasná.
Převzato z CZECH PRESS PHOTO: Fotografie měsíce ledna od Jana Kepiče nezaujala pouze Czech Photo, ale po úspěchu na sociálních sítích se objevila v mnoha médiích.
Příběh fotografie:
Potápění na jeden nádech pod ledem je úžasný zážitek, který nachází jen obtížné srovnání. Atmosféra je prakticky vždy až pohádková a freediver se tak stává Alenkou v zemi za zrcadlem. Krásně průhledný led se na našich lokalitách vyskytuje přibližně jednou za dva roky, a to vždy maximálně na 2-3 dny. Pokud se navíc vyskytne jasná obloha, tak se ten, kdo již někdy byl pod ledem na nádech a tuto atmosféru zažil, jen obtížně ubrání pokušení.
Již více jak pět let se běžně potápíme pod ledem v neoprenovém obleku a vždy až na závěr odložíme oblek a užijeme si chladivé prostředí. Někteří řádně jako správní otužilci jiní spíše jen na okamžik z důvodu snadného svlečení neoprenového obleku ve vodě a lehkého závěrečného osvěžení. Okamžik zachycený na fotografii byl ovšem v tomto ohledu jiný. Poslední nákup těsně před odjezdem na Vesterály, přerušil telefonát od mého přítele Petra K. (54) se slovy na uvítanou „Dnes by to šlo. Za 30 minut na Miladě?“.
Odpověď byla jasná a Petr ji znal ještě před tím, než položil svou otázku. Odložil jsem nákupní košík. Opustil nákupní centrum a vyrazil směrem k jezeru Milada. Byl to ten krátký okamžik, kdy počasí, led, čas i dostupný společník tvoří takřka ideální podmínky. Ve voze jsem měl jen holou bezrcadlovku bez podvodního housingu, ale sekera, lano a záložní potápěčská maska je naštěstí součástí standardní výbavy automobilu každého ice freedivera.
Přítel měl původně v úmyslu věnovat se bruslení, ale díky perfektním podmínkám jsme si společně krásně užili ledové osvěžení. Obdobný nápad měl i náš kamarád David V. (36), který dorazil ve chvíli, kdy jsme se vraceli zpět k odstaveným vozům. Takové podmínky se musí prostě využít a vrátili jsme se společně zpět k vysekaným otvorům a výsledný okamžik je zachycen na fotografii.
Jan Kepič
Podvodní videografii a fotografii se věnuje 5 let s cílem popularizovat nádechové potápění. Jím pořízené dokumentační záběry podvodního světa jsou každoročně přejímány mnoha zahraničními televizními stanicemi a streamovacími službami. Fotografii i svou tvorbu videa považuje primárně za volnočasovou aktivitu a dokumentační či reportážní službu ostatním milovníkům podvodního světa. Pracuje jako ICT konzultant a popularizátor freedivingu.
6.-10.2. 2019 – Kerkini: Rychlý výběr několika fotografií z fotovýletu za Pelikány kadeřavými na jezero Kerkini.
16.2. 2019 – Barbora: Pravděpodobně jedno z posledních potápění pod ledem letošní zimy. Viditelnost na jezeře se pohybuje kolem 4m. U pontonu bylo velmi živo, tak jsme se přesunuli mírně stranou. Shodou okolností se nám podařilo vysekat jeden z otvorů přesně nad “dodávkou”. Ranní mlha se kolem poledne rozplynula a jezero zalilo slunce. Snad poprvé v tomto roce se nás sešlo 6 freediverů a akce se opravdu vydařila včetně závěrečné “koupačky”.
6.-10.2. 2019 – Kerkini: Fotovýlet za pelikány kadeřavými (Pelecanus crispus) na řecké jezero Kerkini. Vlastní jezero není pro potápění vhodné a to zejména díky velmi špatné viditelnosti dosahující maximálně několik málo desítek centimetrů. Z mého pohledu se jednalo o první vážnější fotografování fauny nad hladinou respektive v tomto konkrétním případě na hladině. Pelikán sice není úplně freediver, ale na hladině šnorchluje a loví velmi úspěšně. Fotovýlet byl hodně zajímavý a poprvé jsem se tak na hladině setkal s volně žijícími pelikány a plameňáky. Jedná se o první akci, ze které si odnáším řádově více GB dat věnovaných fotografii než videu a i navzdory faktu, že fotografie byly pořízeny nad hladinou (většinou na hladině), mě to hřeje na srdci. Byl to opravdu nevšední zážitek s krásnými zvířaty a partou zkušených „suchozemských“ wildlife fotografů, kteří rádi pomohou a poradí. Než se proberu onou „haldou“ stovek GB fotografií a desítek GB videa, tak přikládám alespoň jednu ilustrativní fotografii. Díky Ondro a Ondro za uspořádání takové zajímavé akce.
2019/01 – Andenes: Colors of Norland. Thanks the best crew: Laura, Diana, Patricia, Martin, John, Filip, Borys, Grzes, Jacek and especially Sven and Julian. Regardless of conditions … a true friend will be sitting next to you saying, “Damn… that was fun!“ (sign in the Arresten@Andenes)
