Hlavatka podunajská Hucho hucho je krásná ryba. Křišťálová voda prudce tekoucí řeky se nekonala. Voda byla pomalá a jak říká kamarád „stará“. Podmínky na fotografování byly o poznání obtížnější, ale potápění s hlavatkou je vždy plné pěkných emocí. Tentokrát šlo o zážitek vskutku podzimní.
Padá listí zlaté, rudé. Je ho plná zahrada. A co potom padat bude, až to listí opadá?
Setkání s největší evropskou lososovitou rybou je vždy krásné. Dobré podmínky a průzračná voda mají schopnost takové setkání umocnit do životní vzpomínky. Světelné podmínky nám bohužel tentokrát příliš nepřály, ale voda byla krásná a hlavatky velmi trpělivé. Na letošní lednové setkání s těmito krásnými rybami budu dlouho vzpomínat.
Instantní akce bývají nejlepší a jinak tomu nebylo ani v tomto případě. Úporný pracovní týden se blížil ke konci a příjemný telefonát kamaráda Bena nastavil plán na víkend. Počasí vypadalo naprosto úžasně, ale ve chvíli, kdy jsme se přiblížili k lokalitě nás uvítala hustá mlha a ta nás střídavě se silnou oblačností provázela bohužel celý den. Ovšem voda byla naprosto perfektní. Viditelnost v proudící vodě protkané korálky vzduchových bublin přesahovala bezpečně šest metrů. No a to hlavní, hned na prvním místě dvě krásné hlavatky, z nichž jedna bezpečně přesahovala 120 centimetrů.
V hlubších tůních byla viditelnost o poznání horší a samozřejmě, že naše aktivita u dna ji příliš nezlepšovala. Ovšem hlavatky byly i tam a tak viditelnost byla jen menší obtíží jinak dalšího příjemného setkání.
Doma v okolí jsem prolezl kdejakou řeku a narazil jsem i na zajímavé živočichy, ale viditelnost v řekách mého rodného kraje je prostě celoročně skličující a to včetně horských řek a říček. Řeky severního Rakouska jsou z tohoto pohledu zcela jinou zkušeností a první ochutnávka na Traunu před 3 lety byla jako úžasný sen. Ben má místní lokality nachozené a propotápěné skrz na skrz. Nechtělo se mi příliš takové místo s hlavatkami opouštět, ale můj průvodce tamní vodu zná a tak informace „Pojďme to zkusit ještě o pár set metrů dolů po proudu, tam je takové pěkné místečko a určitě tam teď budou.“ Byla jednoznačným impulsem k přesunu.
Přesun níže podél toku byl vynikající nápad. Jednak jsem pohybem nad hladinou navzdory mrazivým teplotám prohřál tělo a lehce jsem si tím i zahřál neopren před potápění na další lokalitě. V místě nás uvítala velmi rychle proudící voda, ve které již vzduchové korálky tvořily zajímavé obrazce. Kromě běžných ryb v tomto pásmu nás uvítala také jedna menší hlavatka, ale za to neuvěřitelně trpělivá. Tedy menší, když mluvíme o největší evropské lososovité rybě, tak menší znamená lehce přesahující jeden metr. Tak vhodněji spíše než menší řekněme mladší hlavatka stáří cca 10 let.
Nepamatuji si kdy naposledy mě z vody vyhnala zima, ale tentokrát to tak bylo a vyjma spousty fotografií jsem si přivezl i nějaké to „obohacení“ na zdraví. Na tato místa se rád vrátím. Instantní velmi pěkná akce a níže připojuji velmi krátké ilustrativní video hlavatky (Hucho hucho).
16.1. 2022 – Hlavatka podunajská (Hucho hucho): Leden, ne-leden, když jsou podmínky, tak člověk prostě musí. Potápění s hlavatkou je vždy zážitek a co teprve když se kolem vás prohání několik kusů, z nichž nejdelší je lehce přes 120 cm. To je teprve opravdu nezapomenutelný zážitek. Než se proberu stovkami fotografií, tak přikládám jednu menší modelku.
26.9. 2021 – Ben’s Kingdom: Opravdu instantní akce, kdy se ozval kamarád: „Nechceš zítra přijet. Budu doma sám, tak popovídáme, probereme techniku a navštívíme pár mých oblíbených lokalit v horských řekách severního Rakouska.“ No takové pozvání prostě nejde odmítnout.
Fotograficky to sice nevyšlo nejlépe díky většímu množství částic vznášejících se v tom období ve vodě, ale super akce. Rozhodně není úplně běžné dostat se místa s takovou přirozenou koncentrací ryb ve volné přírodě a navíc ještě ryb tak zajímavých.
26.-27.10.2019 – Traun/Traunfall: Dvě velmi pěkné lokality nacházející se na řece Traun jen několik stovek metrů od sebe a přesto tak jiné. Tůně pod vodopádem (pod přehradou) mají zcela jiný charakter než řeka nad přehradou. V tůních jsme měli štěstí na perfektní viditelnost přes 20m, kdy v úseku pod druhou přehradou dosahovala viditelnost až k dechberoucím 30m. Tůně jsou plné spíše plašších ryb charakteristických pro horské říčky včetně sivenů a zahlédli jsme i několik parm. Vstup do vody je pohodlný (skok) a výstup z vody je podstatně namáhavější, ale po odložení části výstroje opatrně na jistotu realizovatelný i pro ty, kteří po stěnách jinak běžně nelezou. Řeka nad vodopádem nabízí také velmi zajímavé prostředí a pro mne bylo překvapením velké množství vzrostlých štik v úseku cca kilometr od přehrady proti proudu. U přehrady se pak vyskytují parmy a kapři i když v takovém počtu jak jsou vidět na fotografiích místního dive centra Atlantis Qualidive jsme na ně bohužel nenarazili. Viditelnost v řece se 27.10. pohybovala mezi 8-12m s tím, že čím blíže jsme byli přehradě, tak tím horší byla i viditelnost. Za poznámku stojí také servis místního dive centra Atlantis Qualidive, který byl opravdu excelentní. Přátelské uvítání, instruktáž o zajímavých místech v toku řeky, odvoz automobilem proti proudu, sauna, občerstvení, velmi příjemné posezení a vybavení báze.