Galleries

Penguins @ Antarctica 2023

tučňák uzdičkový / chinstrap penguin (Pygoscelis antarcticus) Penguins @ Antarctica Olympus

Penguins @ Antarctica 2023: V domovině nám dnes stoupla teplota na tuto dobu na hodně nadprůměrné hodnoty. V pozdní odpoledne kancelář směrem na jih až téměř vydávala pokyn k zapnutí klimatizace. Nakonec jsem zvolil alternativní ochlazení vzpomínkami na Antarktidu. Přikládám pár snímků tučňáků. Tedy tučňák uzdičkový / chinstrap penguin (Pygoscelis antarcticus) a tučňák oslí / gentoo penguin (Pygoscelis papua) via Olympus E-M1III.

tučňák uzdičkový / chinstrap penguin (Pygoscelis antarcticus) Penguins @ Antarctica Olympus

https://www.apneasite.cz/wp-content/uploads/2023/05/P1270814-Pygoscelis-antarcticus.jpg

tučňák uzdičkový / chinstrap penguin (Pygoscelis antarcticus) Penguins @ Antarctica Olympus

tučňák oslí / gentoo penguin (Pygoscelis papua) via Olympus E-M1III Penguins @ Antarctica Olympus

Tierra del Fuego (DRY) – 02/2023

Tierra del Fuego wildlife

Zvířátka a zajímavé značky: Na cestách za potápěním jsem se potkal pár zajímavých dopravních značek. K vzpomínkovým fotkám „Svalbard: pozor lední medvědi“, „Grónsko: pozor pižmoni“, „Polsko: pozor zubři“, „Barbora/Horka: pozor přechod po potápěče“ do sbírky přidávám i dvousmyslnou „Pozor lamer!“. No a tak aby tam nebyl lamer úplně sám, tak mu tam přidávám další zvířátka, která jsme v Ohňové zemi často potkávali.

Tierra del Fuego wildlife

Continue reading Tierra del Fuego (DRY) – 02/2023

Nauticam EMWL 160°

25.-26.3. 2023 – Nauticam EMWL 160: Víkend ve znamení testování nového objektivu EMWL 160 (objektiv pro mokrou předsádku). Nejprve sobotní testování EMWL v kontrolovaných podmínkách krytého plaveckého bazénu, kde není třeba chránit soustavu před vnikem nečistot mezi jednotlivé prvky sestavy EMWL (díky Pájo/OK Divers), vystřídala následně neděle s obhlídkou možných volných vodních ploch pro otestování ve světě „reálném“ (díky Kosťo). Pokud jde o lokality, tak s obojživelníky to zatím u nás na Labských pískovcích nevypadá nějak slavně, ale to do pár týdnů přijde. Bohužel o dvě lokality obojživelníků, kde se dalo rozumně fotit pod hladinou jsme pro letošní sezónu přišli.

Nauticam EMWL 160 FOV

EMWL Objective Lenses: Z v tuto chvíli dostupných variant 60°, 100°, 130°, 160° je z mého subjektivního pohledu naprosto „nejzajímavější“ variantou právě EMWL 160°. Stošedesátka je nejširší z pohledu FOV (zorné pole), má na konci velmi malý průměr 26,5 mm (tj. několikanásobně menší než 130°) a lze ji i na mělčinách používat i bez sluneční clony. EMWL 160° je nejnovější a zároveň bohužel zatím i nejdražší přírůstek do rodiny EMWL.

Nauticam EMWL Objective lenses 60, 100, 160

Continue reading Nauticam EMWL 160°

Antarctica 2023 – Story

Výprava na kontinent klidu, přátelství, hrubé síly a panenské přírody je za námi. Mnoho věcí jsem předpokládal a mnoho věcí, které jsme zažili, jsem si představoval naprosto odlišně. Výprava to byla vskutku životní a při zpětném ohlédnutí náročná, ale zároveň naprosto úžasná. I to, co se zdálo býti na první pohled jako špatné se nakonec ukázalo přínosné, správné a povznášející ducha nebo tělo.

seal antarctica antaktida lachtan half moon

Jedním z takových momentů může být nefunkční autopilot na plachetnici, která se má vydat na dlouhou a náročnou výpravu. Na první pohled to znamená neustálou přítomnost části posádky na nekryté palubě nehledě na počasí a podmínky. Ovšem již ten druhý pohled přináší dobrodružství spojené s pokořením Drake Passage (Drakeova průlivu) s kormidlem v ruce nehledě na podmínky a to hned dvakrát. Ten úžasný pocit si musí člověk zažít, aby jej dostatečně ocenil. Nakonec i funkční autopilot by nám v takových podmínkách v Jižním oceánu nejspíše příliš nepomohl.

Antarctica Global Surveyor 2023 González Videla Antarctic Base Chile Antarktida

Oceány k nám byly vlídné, ale jsou okamžiky, které z paměti nedostanu a vlastně ani nechci dostat. Například tří hodinou službu za kormidlem ve chvíli, kdy vítr neklesal pod 42 uzlů a v nárazech se přibližoval 56 uzlům.  Vlny patřily k těm největším, jaké jsem na plachetnici kdy zažil. Po pár desítkách minut se i z takových podmínek stala prostá rutina a ani sedmimetrové vlny nás nevyváděly z míry. Právě v takový okamžik, kdy se na vás valící se vlny velikosti více patrového domu staly rutinou nastal nezapomenutelný okamžik.

Stojíte na zádi připoutáni k palubě s rukami pevně sevřenými na kormidle. Rytmus obřích vln, tanec lodi, bičování větrem se vám dostává pod kůži a celé to velkolepé divadlo oceánu postupně přechází ve vašim smyslům lahodnou symfonii. V dole jedné z vln, která si s lodí pohrává jak s dětskou kolébkou, se ohlédnete a oceán opět zaboduje. Padne vám brada a jen zíráte na tu scénu až pohádkovou. Na vodní stěně obřích rozměrů neúprosně se blížící k zádi vám vysoko nad hlavou na hřbetu vlny proplave lachtan.

Potápěl jsem se s lachtany na mnoha místech. Pravděpodobně největším zážitkem to bylo na jihu Afriky a v Cortézově moři, ale stát na palubě plachetnice a vidět dva metry nad sebou lachtana, to je jedinečný zážitek na celý život.

Oceán však nedává nic zadarmo a tak lahodnou symfonii po krátkém okamžiku přeruší chladivá sprcha s ledovou tříští, jejíž chlad i tíži cítíte přes několik vrstev oblečení až pod vlastní kůží na kostech. V případě Antarktidy rozhodně platí, že i cesta je cíl.

Humpback whales @ Antarctica - Keporkak Megaptera novaeangliae

Okem potápěče nebyla Antarktida očekávaným zážitkem a hned na úvod je třeba vyvrátit mýty o perfektní viditelnosti na Jižních Shetlandách (South Shetland Islands) a na pobřeží Grahamovi země (Graham Land). Viditelnost v letním období se na těchto lokalitách pohybuje v průměru mezi 3-4 metry. V lokálních maximech dosahuje viditelnost až sedmi metrů, ale v minimech bohužel nepřesahuje třeba i jen pouhý jeden metr. Každopádně i v takových podmínkách bylo potápění v Antarktických vodách zajímavou zkušeností. Nad hladinou nás všechna zvířata tolerovala téměř na dotek a zážitek blízkých setkání byl nesmírně intenzivní. Ovšem pod hladinou se nás naprosto vše, větší něž dlaň, bálo a považovalo nás nejspíše za vrcholné predátory (pravděpodobně tuleně leopardí). Tučňáci, lachtani a dokonce i velryby se nám pod hladinou obloukem přesahujícím viditelnost vyhýbali. Vzhledem ke smíšené posádce, kde převažovali suchozemští fotografové nad potápěči jsme se potápění věnovali během celé expedice jen 7 dnů.

Governoren wreck harbor diving freediving antarctica antarktida potapeni potápění

Na každé z lokalit byly vždy ponory specificky zajímavé a je nutné poděkovat větší části posádky, že náš zájem o podvodní svět podporovali a to často i na úkor času možného strávit focením nad hladinou.

Governoren wreck harbor diving freediving antarctica antarktida potapeni potápění

Každopádně potápění například na vracích nebo pod pohybujícími se menšími growlery a většími icebergy (ledovými horami) je nezapomenutelný zážitek. Jádro potápěčské části naší výpravy nakonec tvořila nesourodá dvojice v podání podvodního fotografa na nádech („zadrždech“ Jan Kepič) a zkušeného instruktora potápění s přístrojem („bublinka“ Pavel Svoboda). Při našem potápění jak v Antarktidě, tak i ve vodách Beaglova kanálu nás občas doprovodil i mladší scuba potápěč (Petr Struk).

antarctica

Potápíte se na nádech pod ledovou horou. Proud vody je minimální a prakticky nepostřehnutelný. Po zhruba dvou desítkách metrů dosáhnete spodní „základny“ icebergu. Voda v bezprostřední blízkosti ledu má několik desítek centimetrů brakický charakter. Pohráváte si rukou s haloklinou a promícháváte jednotlivé jasně viditelně oddělené vrstvy slané a sladké vody. Povrch ledu v základně má fascinující texturu s porézní strukturou.

Z téměř snění vás probere až silný zvuk „tupé“ rány. Iceberg se lehce zachvěje a najednou cítíte, že tady asi nějaký proud přeci jen bude. Pokračujete kousek dále a vpravo od vás se zasekla ledová základna o útes, který svou silou nemilosrdně holí až na kost. Sledujete fascinující postup holení mořského dna odtrženým kusem ledovce. Praktickou ukázku působení exogenních procesů z výuky „geomorfologie“ ukončujete ve chvíli, kdy se rychlost a síla mění ze „zvědavost vzbuzující“ do „strach nahánějící“. Je čas se vynořit.

penguin Tučňák uzdičkový Pygoscelis antarcticus half moon antarctica antarktida

V takových momentech člověk pocítí, že je na kontinentu demonstrujícím zároveň hrubou sílu i křehkost. Před cestou jsme očekávali na srážky skromné prostředí s jasnou oblohou a více jsme se mýlit nemohli. Vše se mění a na Antarktidě jsme to viděli v plné síle. Jasné nebe jsme za celou dubu expedice viděli jen na pár hodin. Avšak deště jsme si užili až přespříliš. To nebyl déšť, ale liják za lijákem, který občas přešel v sněhovou vánici. Na britské základně Port Lockroy, to je ta základna jejíž budovy měsíc před naší cestou totálně pohřbila blesková sněhová kalamita a na pomoc s odklízením čtyřmetrové vrstvy sněhu muselo přispěchat královské námořnictvo, v letošním roce naměřili absolutní maximum srážek od roku 1986 (měření běží od roku 1986). Stávající posádka čítající čtyři ženy nám lehce poupravila medii vytvořený dramatický obraz. Nešlo o záchranu, ale o pomoc. Samy by tam to množství sněhu odklízely až dodnes. Každopádně čísla mluví jasně a klima v Antarktidě se neúprosně rychle dramaticky mění.

Tuleň leopardí Hydrurga leptonyx @ Antarctica 2023

Antarktida v nás i přes svou surovost a sílu zanechala všeobecný dojem kontinentu klidu a přátelství. Kohokoliv jsme potkali, tak vždy to byl přítel. Hned po přátelském pozdravu následoval dotaz, zda druhá strana něco nepotřebuje. Nejednalo se o prázdný formální projev zdvořilosti, ale typicky o projev vřelé lidské starosti o druhého člověka/posádku bez ohledu na náklady, národnost, věk, velikost lodi či velikost základny. Přesto, že takových setkání v pustině Antarktidy nebylo mnoho, tak zcela běžnou součástí bylo obdarování toho druhé tím, co se kdo domníval nebo i dotázal, že danému chybí nebo se mu toho nedostává. Nešlo jen o materiální podporu, ale také mentální a společenskou podporu izolovaných posádek na základnách. Žádná válka, žádná politika, ale osvěžující a vřelé setkání člověka s člověkem, to bylo jedno z našich významných poznání o Antarktidě.

Global Surveyor Antarktida Antarctica

Pravděpodobně nejsilnějším zážitkem v tomto ohledu byla návštěva chilské vojenské základny v „Paradise Bay“, kde jsme obklopeni tučňáky přímo uvnitř základny grilovali v rozříznutém barelu chilské hovězí a námi dovezené skopové. Vzhledem k tomu, že jeden z nás měl následující den 50 narozeniny, tak se přirozeně oslava v baru PARAÍSO za doprovodu nejen chilské pálenky protáhla až do druhého dne. Oslava padesátin Páji Svobody na chilské vojenské základně v Antarktidě se tedy zapsala do našich nezapomenutelných zážitků z Antarktidy. Druhý den jsme od základny odjížděli v bundách, tričkách, čepicích chilské armády nebo alespoň ozdobeni chilskými insigniemi. Ze základny na nás na oplátku mávali zástupci chilského letectva a námořnictva v tričkách naší expedice. Neuvěřitelný zážitek to byl a v hlavě i duši mám opět zapsánu nezapomenutelnou vzpomínku.

Hledím se sklenkou chilské pálenky v ruce do hřejivého ohně. Nad ohněm se pozvolna otáčí skopové s hovězím za doprovodu veselého zpěvu chilské a české posádky promíchané takřka k nepoznání. Pár metrů od nás neustále štěbetají a pobíhají všepřítomní tučňáci … stovky, tisíce tučňáků.

Kontinent přátelství, rovnosti a míru není v případě Antarktidy prázdné slovní spojení, ale osvěžující skutečnost.

Paradise Bay Base Presidente gabriel Gonzalez Videla Chile Antaarctica Antarktida základna Gentoo penguin Pygoscelis papua

Kulinářsky a gastronomicky byla naše cesta také zážitkem. Před a po vlastní návštěvě Antarktidy jsme si v Buenos Aires a Ohňové zemi užívali gastronomické orgie. Obecně „lukulské hody“ plné vynikajícího argentinského hovězího i skopového, na které by byl hrdý i sám Lucius Licinius Lucullus, přerušila při naší expedici vždy jen přeplavba lodí přes Drake Passage. Tam bylo praktické nejen z pohledu náročnosti přípravy, ale také za účelem zachování obsahu žaludku a pohybu trávicího ústrojí tím správným směrem, stravování upravit a výrazně omezit. Vrcholem kulinářského umění přímo na expediční plachetnici bylo kapitánské skopové v podobě vypečení skvostně vyzrálého „Shaun-a“ uvázaného na zádi a to těsně před naším návratem zpět přes Drake. Zdálo se, že najít po našem návratu na ostrovech Ohňové země hospodu, kde by špatně vařili je prakticky nemožné. Po dlouhém a velmi náročném intenzivním hledání se nám jako zkušeným gastronomickým průzkumníkům podařilo přeci jen jednu takovou hospodu nakonec najít.

Port Lockroy Harbor Antaarktida Antarctica GoWest Global Surveyor

Expediční plachetnice Global Surveyor (70 stop / 21 metrů) i její kapitán Danny s palubním inženýrem Ráďou byli super a vzbuzovali v nás důvěru i klid za každých podmínek. Posádka byla vyladěná a každý z nás byl „ujetý“ nějakým směrem. Jen někdo byl „ujetý“ více než jiní. Přirozeně nelze očekávat, že tisíc námořních mil za koncem světa pro běžného turistu („Fin del Mundo“ = Ushuaia) naleznete na malé plachetnici šedivý průměr populace. Vždy půjde tak trochu o „blázna“ jedním nebo druhým směrem. Prostě výprava plachetnicí na Antarktidu je životní zážitek, který má potenciál vytvořit přátele na celý život.

beagle channel ushuaia diving freediving kelp los lobos

Poslední týden expedice se nesl ve znamení Ohňové země na suchu i pod hladinou a bylo velmi dobře, že jsme jej na program zařadili. Týden s luxusním zázemím vily na pláži s dech beroucím výhledem na kanál Beagle samozřejmě na průzkum nestačil a neuvěřitelně rychle nám čas uběhl.

beagle channel ushuaia diving freediving kelp los lobos

Lamy guanako, karanča jižní, čejky jihoamerické a další velké množství pro Středoevropana exotických ptáků nás doprovázelo na našich cestách po souostroví. Pravděpodobně je to „Macho“ záležitost, ale ihned poté, co jsme zjistili, že na hlavním ostrově také stále provozuje svou výheň nožíř Daniel (Forjas Darre), tak jsme jej několikrát navštívili. Odlétali jsme tak z Ohňové země po zuby vyzbrojeni praktickým suvenýry (14 noži) z nejjižnější výhně na světě. Asi nejlépe v tomto ohledu reprezentoval materiálem naší expedici nůž s damaškovou drop-point čepelí a rukojetí z velrybí čelisti, který hned po návratu zahájil svou činnost na Labských pískovcích. Nejlepší příběh má však Pájovo jedinečné „survival“ bowie, které mu vykoval Daniel těsně před naším odletem domů do Čech.

Ushuaia

ushuaia

Tímto by mohl celý článek skončit, ale pro zájemce o obdobnou plavbu a jako ohlédnutí v čase pro účastníky přikládám itinerář naší letošní (2023) cesty do Antarktidy (postupně doplním k jednotlivým lokalitám i lehce komentované fotografie) a na závěr také komentář k použitému vybavení a fototechnice.


Itinerář – Antarktida 2023 (Buenos Aires, Antarktida a Ohňová země)

  • Buenos Aires (14.-19.1. 2023)
  • Ushuaia -> Drake Passage -> South Shetland (19.-24.1. 2023)
  • King George Island (25.1. 2023)
  • Bellingshausen Station + Base Presidente Eduardo Frei Montalva (26.1. 2023)
  • Nelson Island + Eco-Nelson Base (26.1. 2023)
  • Half Moon Island (28.1. 2023)
  • Deception Island (29-30.1. 2023)
  • Enterprise Island a Gouvernoren Harbor (31.1. 2023)
  • Paradise Bay (1.2. 2023)
  • Base Brown (2.2. 2023)
  • González Videla Antarctic Base (2.-3.2. 2023)
  • Port Lockroy (4.2. 2023)
  • Port Lockroy -> Drake Passage -> Beagle Channel (4.-9.2. 2023)
  • Haberton (9.-10.2. 2022)
  • Ushuaia (10.-16.2. 2022) + Isla de los Lobos + Rio Grande
  • Buenos Aires (17.2. 2022)

Antarctica antarktida expedition 2023 gowest global surveyor


Použité vybavení a fototechnika

Cesta je za námi a při plné paměti přidávám pár postřehů. Vydal jsem se nakonec se sestavou viz foto 2x Olympus E-M1III + skla Olympus na sucho 17mm/1.2, 45mm/1.2, 150-400mm/4.25 a do vody 8mm/1.8, 12mm/2.

Zkušenosti pracovně v bodech:

  • Pevná PRO f/1.2 skla 17mm a 45mm jsou super, ale z praktických důvodů a zejména vzhledem k vlhkosti panujícímu uvnitř expediční plachetnice bych ocenil zoom, který bych nemusel vůbec měnit. Takové vlhko uvnitř lodi bych nečekal a způsobovalo to nejeden problém na technice obecně. Paradoxně byl problém přesně naopak, než by člověk čekal tj. problém s přechodem z tepla do zimy a nikoliv klasické rosení při přechodu do teplejšího vzduchu.
  • Obecně na suchu bylo asi nejvíce používaným ohniskem 45mm a za ním v závěsu ohnisko 150mm. Tedy PRO zoom 40-150mm, co byl doma na poličce, by to asi z pohledu vlhkosti řešil nejlépe. Ideální by bylo z mého pohledu jedno tělo na potápění s 8mm/1.8 a druhé tělo s permanentně nasazeným zoomem.
  • Docela jsem litoval, že jsem si nepořídil 12-100mm/4 protože několikrát bych byl užil i ohnisko 12-14mm. Měl jsem s sebou 12mm/2, ale ta je v ne PRO verzi tj. nebyla weather proof a vzhledem k tomu, že i na základně Port Lockroy zaznamenali pro tuto sezónu absolutní rekord ve srážkách od roku 1986, kdy začali s monitoringem, tak weather proof zařízení bylo na akci absolutní nezbytností. Světelnost f/4 (12-100mm) by určitě v některých momentech oproti f/1.2 (45mm) zabolela, ale subjektivně by 12-100mm bylo na takovouto akci asi nejlepší. Vlny 7m, které se přes vás přelévají nebo ukrutný liják střídající se sněhovou vánicí, tak tam opravdu nechcete přehazovat objektiv.
  • 150-400mm/4,5 byl na dva dny expedice naprosto božským, ale po zbytek pobytu jsem jej měl jen uložený v batohu. Vzal bych ho na takovou výpravu znova? Pokud by tam byla nebezpečná zvířata např. opět Grónsko/Svalbard na severu, tak ano, ale to jestli se to vyplatí i na jihu je asi věcí osobního vkusu. V několika momentech jsem ocenil ohnisko 1000mm (400mm + integrovaný TC 1,25). Pro vlastní Ohňovou zemi byl 150-400mm naprosto super a asi i úplně nejlepší, ale v Antarktidě až tolik využití nenašel.
  • 8mm/1.8 je super objektiv do špatné viditelnosti pod vodou, která na Antarktidě po dobu naší expedice panovala. Stydlivá podvodní zvířata však byla s fish eye na snímcích prostě příliš malá až miniaturní. Opět změna oproti tomu, co známe u nás nebo v teplejších vodách. Nad hladinou nás všechna zvířata tolerovala téměř na dotek (což v Evropě rozhodně neplatí) a zážitek blízkých setkání byl nesmírně intenzivní. Ovšem pod hladinou se nás naprosto vše, větší něž dlaň, bálo a považovalo nás nejspíše za vrcholné predátory. Což je opět obrovská změna a u nás v Evropě se pod hladinou vodní živočichové prakticky nebojí. Tučňáci, lachtani, ryby a dokonce i velryby se nám pod hladinou obloukem přesahujícím viditelnost vyhýbali. Praktičtější by bylo použití 7-14mm ve velkém domeportu zejména pro split záběry a tučňáky pod hladinou, ale asi i při opakované expedici bych nebyl ochoten táhnout s sebou velký domeport a zároveň 150-400mm (tj. buď 7-14 bez 150-400mm nebo 150-400 a opět na 8mm v malém dome portu).
  • Olympus EM1III vs Hasselblad (před expedicí zvažováno X2D 100C) – toť otázka. Pokud bych jel jen na suchou část, tak abych se asi přikláněl k X2D s XCD 35-75 mm (alternativně pokud by to finance dovolily tak XCD 38mm a XCD 90mm). Pokud by šlo o kombinaci zahrnující suchozemské a podvodní focení, tak by asi opět vyhrála dvojíce EM1III nebo OM1 tentokrát s 7-14mm pod hladinu (+velký domeport) a na sucho 12-100mm/4 a 45mm/1,2.

Podzimní hlavatky podunajské

Hlavatka podunajská Hucho hucho je krásná ryba. Křišťálová voda prudce tekoucí řeky se nekonala. Voda byla pomalá a jak říká kamarád „stará“. Podmínky na fotografování byly o poznání obtížnější, ale potápění s hlavatkou je vždy plné pěkných emocí. Tentokrát šlo o zážitek vskutku podzimní.

Padá listí zlaté, rudé.
Je ho plná zahrada.
A co potom padat bude,
až to listí opadá?

Potom milé děti … potom přijde ICE DIVING 😉

Hucho hucho hlavatka podunajska dive diving freedive freediving fishingHlavatka podunajská Hucho huchoHucho hucho hlavatka podunajska dive diving freedive freediving fishing

Continue reading Podzimní hlavatky podunajské

Illes Medes 2022 – Story

Zářijový týdenní pobyt v městečku L’Estartit s cílem potápěním na nádech v přírodní rezervaci Illes Medes se pomalu stával tradicí. Letošní rok byl v tomto ohledu ovšem do značné míry zlomový a to ne úplně pozitivním způsobem. Potápění na ostrovech je stále o velmi pěkném prostředí dechberoucích jeskyněk a prolézaček, ve kterých na nás čekají statní kanici. Podmořské svahy lemují již v příjemných hloubkách pestrobarevné gorgonie. Kraby, langusty, murény, sardinky a spousta drobných rybek, kam se člověk podívá.

dofi illes medes kanic grouper freediving diving caveIlles Medes – Cave Dofi

Celé to zní na středomoří až příliš úžasně a v tomto rozpoložení nás tvrdě a nemilosrdně zasáhla ruka nové regulace. Regulace tak nové, že ani jednotlivé složky podílející se na provozu či restrikcích v rámci rezervace neumí odpovědět, co platí a neplatí. Každodenní zprvu bouřlivé diskuze až hádání se s místními orgány a nové, často vzájemně rozporuplné požadavky jednotlivých složek, z času načas doprovodila i omluva úředníků „víte tento rok je to pro nás všechny nové a vlastně ani pořádně nevíme co platí a co neplatí“.

Illes Medes freediving diving nemo kanic grouperIlles Medes – la Pedra de Déu

Člověk se stále učí a nikdy mě nenapadlo, že nejvhodnější přístupem k úředníkům v takovém případě je režim „Tóma Hluchoněmec“ z Tajemství hradu v Karpatech. Snaha vyhovět požadavkům regulace nakonec vyvrcholila tím, že druhou polovinu naší akce jsme odpotápěli mimo rezervaci. Prostě současná regulace na ostrovech není minimálně našemu velmi svobodnému stylu potápění na nádech úplně nakloněna. To, co jsme zažili z pohledu regulace dám raději do druhého článku včetně seznamu pravidel regulace freedivingu na Illes Medes k 09/2022 (jak se nám je podařilo získat).

Už po vás někdo chtěl, když se vynoříte a rozdýcháváte předchozí ponor doklad totožnosti, potvrzení o pronájmu bóje potvrzené správou parku na A4 a předložení účtenky?  Jestli ne, tak si zajeďte na Illes Medes.

Illes Medes Agents rurals regulation freedivingIlles Medes – Agents rurals

Continue reading Illes Medes 2022 – Story