Paradise Bay @ Antarctica – ledovce, icebergy, keporkaci, tučňáci prostě Antarktida tak jak má být.
Tag Archives: Olympus 17mm f/1.2
Eco-Nelson 2023
Eco-Nelson – stanice založená českým občanem Jaroslavem Pavlíčkem v prosinci 1988. Třicet let byla provozována jako jediná soukromá stanice v celé Antarktidě, než ji zakladatel v říjnu 2017 daroval Českému antarktickému nadačnímu fondu. Stanice se nachází na nezaledněném severním cípu Nelsonova ostrova v souostroví Jižní Shetlandy.
Penguins @ Antarctica 2023
Penguins @ Antarctica 2023: V domovině nám dnes stoupla teplota na tuto dobu na hodně nadprůměrné hodnoty. V pozdní odpoledne kancelář směrem na jih až téměř vydávala pokyn k zapnutí klimatizace. Nakonec jsem zvolil alternativní ochlazení vzpomínkami na Antarktidu. Přikládám pár snímků tučňáků. Tedy tučňák uzdičkový / chinstrap penguin (Pygoscelis antarcticus) a tučňák oslí / gentoo penguin (Pygoscelis papua) via Olympus E-M1III.
Tierra del Fuego (DRY) – 02/2023
Zvířátka a zajímavé značky: Na cestách za potápěním jsem se potkal pár zajímavých dopravních značek. K vzpomínkovým fotkám „Svalbard: pozor lední medvědi“, „Grónsko: pozor pižmoni“, „Polsko: pozor zubři“, „Barbora/Horka: pozor přechod po potápěče“ do sbírky přidávám i dvousmyslnou „Pozor lamer!“. No a tak aby tam nebyl lamer úplně sám, tak mu tam přidávám další zvířátka, která jsme v Ohňové zemi často potkávali.
Antarctica 2023 – Story
Výprava na kontinent klidu, přátelství, hrubé síly a panenské přírody je za námi. Mnoho věcí jsem předpokládal a mnoho věcí, které jsme zažili, jsem si představoval naprosto odlišně. Výprava to byla vskutku životní a při zpětném ohlédnutí náročná, ale zároveň naprosto úžasná. I to, co se zdálo býti na první pohled jako špatné se nakonec ukázalo přínosné, správné a povznášející ducha nebo tělo.
Antarctica @ Global Surveyor 2023
Antarctica @ Global Surveyor 2023 – Kontinent demonstrujícím zároveň hrubou sílu i křehkost. Hory, ledovce, icebergy a praktické ukázky působení exogenních procesů jak z výuky „geomorfologie“ nad hladinou i pod hladinou, ale to je na jiný příběh. Před cestou jsme očekávali na srážky skromné prostředí s jasnou oblohou a více jsme se mýlit nemohli. Vše se mění a na Antarktidě jsme to viděli v plné síle. Jasné nebe jsme za celou dubu expedice viděli jen na pár hodin. Avšak deště jsme si užili až přespříliš. To nebyl déšť, ale liják za lijákem, který občas přešel v sněhovou vánici. Na britské základně Port Lockroy, to je ta základna jejíž budovy měsíc před naší cestou totálně pohřbila blesková sněhová kalamita a na pomoc s odklízením čtyřmetrové vrstvy sněhu muselo přispěchat královské námořnictvo, v letošním roce naměřila absolutní maximum srážek od roku 1986 (měření běží od roku 1986). Stávající posádka čítající čtyři ženy nám lehce poupravila medii vytvořený dramatický obraz. Nešlo o záchranu, ale o pomoc. Samy by tam to množství sněhu odklízely až dodnes. Každopádně čísla mluví jasně a klima v Antarktidě se neúprosně rychle dramaticky mění.