7.5. 2021 – Labské pískovce a NPCS: Po cestě z vysazování plůdku lososa v Kamenici jsem se ještě s mokrou gumou zastavil na nejlepších lokalitách z včerejšího průzkumu. Dnes jen vystřídala E-M1III s rybím okem (fisheye 8mm f/1,8) včerejší kompromisní „krabičku od cigaret“ TG-6.
1.5. 2021 – Barbora: Jezero má na mělčinách na současné poměry parádní viditelnost pohybující se kolem 5m. S první termoklinou viditelnost skokově klesá na necelé 2m a zpět se zlepšuje až pod 20m.
Teplota má na hladině již příjemných 10⁰C, ale na větší ryby jsem moc štěstí neměl s výjimkou relativně plachých cca 30cm okounů vartujících poblíž snůšek. U jedné takové snůšky jsem se zastavil na více jak půlhodiny, ale okoun bohužel netoleroval jakékoliv přiblížení pro rozumnou fotografii.
V zatopeném lese se viditelnost, tak jak je zvykem zhoršuje a první termoklina se tam nejspíš díky přítokům posouvá na 20cm hloubky viz přiložené ilustrativní fotografie (níže).
31.3. 2021 – Oborský rybník: Skokani a ropuchy to na Oborském rybníčku pěkně rozjíždějí. Dole pod stěnami o 200m níže je již jarní aktivita obojživelníků v plném proudu, ale v této nadmořské výšce (525m) to nepřehlédnutelné divadlo teprve začíná.
27.12. 2020 – Milada: Report průměrné „safari“ viditelnosti na jezeře Milada za rok 2020. V období od 06/2020 do konce 11/2020 měla Milada velmi pěknou viditelnost. Červené body jsou subjektivní odhady průměrné viditelnosti na jezeře v daném období. Žluté body jsou období, kdy byla na lokalitě zaznamenána lokálně výjimečně dobrá viditelnost (typicky lokálně/dočasně ohraničená tj. průměrná viditelnost je nižší). Bílé body zobrazují oficiální měření průhlednosti publikované PKÚ. Měření průhlednosti má svojí vlastní metodiku a realizuje tzv. Secchio diskem z hladiny a historická zkušenost ukazuje, že průhlednost je typicky změřena jako výrazně vyšší hodnota než subjektivní kombinace horizontální a vertikální průměrné viditelnosti ve stejném čase. Viditelnost je na lokalitě prakticky vždy svázána s hloubkou a na grafu uvedená červené a žluté body odpovídají průměrné viditelnosti v „safari hloubce“ jezera Milada tj. hloubce cca od -3m do -10m, kde je toho k vidění na jezeře nejvíce.
17.11. 2020 – Milada: Výhodou pozdního podzimu je, že noční potápění začíná už v pět hodin odpoledne. Dnešní státní svátek nám pomohl oslavit statný „táta“ sumec. Prostě klasické noční potápko na jezeře Milada. Voda velmi pěkná s viditelností 5-8m a překvapivě rostliny jsou na tuto roční dobu stále velmi pěkné (stále krásně zelené).
20.9. 2020 – Jezero Most: Úvodní průzkum nové lokality. Subjektivně je to pěkná nová „hračka“ pro nás „podvodníky“. Společnou minulost i obdobný způsob rekultivace jezera Most a Milada nezapřou. Aktuální viditelnost na jezeře Most je ovšem výrazně horší než byla na Miladě v době jejího otevření. V současné době bych odhadoval viditelnost na vzájemně srovnatelnou. Na hloubkách přesahující -10m viditelnost opravdu nic moc (je tam více toho „nic“ než toho „moc“). Na mělčinách podél jižního a jihozápadního břehu se viditelnost typicky pohybuje kolem 5m, ale lze narazit na místa s výrazně horší viditelností (cca 1m) i výrazně lepší viditelností (cca 8m). Co je však naprosto úžasné je množství krásných rostlin přímo „dýchajících“ čerstvostí. Krásná zelená pokrývka dna je na jezeře velmi pěkně doplněná lehce namodralým nádechem vody, která byla navíc protkaná slunečními paprsky. Ryb je na jezeře požehnaně jen na větší kusy štik a sumců jsem neměl příliš štěstí i když pár jedinců se mi podařilo zahlédnou. Vypadá to, že na severu budeme mít trojici pěkných jezer na freediving a to hned kousek od sebe. Barboru na trénink hloubek. Miladu na sladkovodní safárko a Most na safárko i příležitostný trénink hloubek.
