Příroda ať již jste v jakémkoliv biotopu sladkovodním, slaném nebo lese je krásná. Divoká příroda má nejen svůj půvab, ale také přirozenou krutost a to i bez přítomnosti člověka, který umí zejména v naší krajině život dosud volně žijícím živočichům velmi znepříjemnit. Počátkem jara jsem během vyhledávání možných alternativních potápěčských lokalit v době „covidové“ procházel i okolí koryt našich potoků. Příjemným překvapením byl mimo jiné i nález hnízdícího páru čápů černých a to několik metrů od pěkného menšího potůčku v CHKO Labské pískovce. Pořídil jsem několik rychlých fotek z bezpečné vzdálenosti a v souladu s pravidly pro nerušení hnízdících ptáků jsem pokračoval korytem potoka proti proudu.
Pravděpodobně s jedním z hnízdících čápů černých jsem se setkal ještě několikrát. Tu u nedalekého rybníčku kilometr po proudu a jindy v májový podvečer, kdy seděl na větvi naopak směrem protiproudu od hnízda. Během potápění v okolí Vlčího jezera, které se nachází také v CHKO Labské pískovce, jsem se seznámil s místní stáží přírody a probrali jsme společně mimo jiné druhy i onen pár čápů černých na hnízdě.
Čas plyne a potůček bublá. Člověk zlehka našlapuje. Dalekohledem z pro ptáky bezpečné a komfortní vzdálenosti zkoumá, tak aby nerušil. Srdce fotografa by chtělo jít blíže pro lepší záběr, ale rozum a ohleduplnost vůči hnízdícímu páru to nedovoluje. Pohledem do okuláru dalekohledu se hnízdo zdá být prázdné. Třeba se jim před měsícem toto hnízdo nelíbilo a opustili jej a proto jsem je potkával na jiných místech. Co to leží dole pod stromem! Bohužel i takový je život. Dřívější přátelský kontakt s místní stáží přírody našel opět své uplatnění. Neznalý člověk neví, jaké může napáchat škody a tak bych si sám k hnízdu netroufl.
