26.11. 2020 „Send a raven, winter is coming!“ – Zvláštní pocit, když člověk zahlédne krajinu oděnou do bílé a hned mu na mysli vyvstane představa báječného potápění pod ledem. Krkavci jsou tu a zima se blíží. Kolem 600m už u nás mrzne prakticky celodenně. „Louže“, malé a mělké vodní plochy v těchto výškách začínají pomalinku zamrzat. Tak snad i ještě letos vyjde nějaké to potápko pod ledem.
Zatím tu na Labských pískovcích máme alespoň ledové krajinky nad hladinou. Nastal čas připravit sekery.
17.11. 2020 – Milada: Výhodou pozdního podzimu je, že noční potápění začíná už v pět hodin odpoledne. Dnešní státní svátek nám pomohl oslavit statný „táta“ sumec. Prostě klasické noční potápko na jezeře Milada. Voda velmi pěkná s viditelností 5-8m a překvapivě rostliny jsou na tuto roční dobu stále velmi pěkné (stále krásně zelené).
6.11. 2020 – Kamenice: Lehký průzkum Kamenice na území CHKO Labské pískovce (mimo NPCS). Relativně silný proud a špatná viditelnost 0,5-1m navíc umocněná temnějším dnem. Ryby odpovídající našemu standardu horských úseků řek tj. celkem četný lipan a pstruh.
Rok 2020 nebyl a stále není příliš nakloněn výpravám do zahraničí. Neustálé změny v podmínkách pro cestování hatí prakticky jakékoliv cestovní plány. Intenzivní srážky od poloviny září velmi zhoršovaly viditelnost našich vod a tak přelom září a října byl pro mne ve znamení jelení říje.
24.9. 2020 – Jelen evropský/lesní (Cervus elaphus): Dnešní návštěva CHKO Labské pískovce se po zatroubení jelena změnila na šoulačku. Vítr byl příznivý. Maskovací oblek tak opět našel své uplatnění a následoval jsem pozvolna opravdu těžkým terénem troubení. Postupně jsem se svojí neopatrností i místní neznalostí dostal „bohužel“ přímo doprostřed stáda, kterému „velel“ statný čtrnácterák. Baťoh na zádech sice obsahoval druhé tělo s vhodným objektivem 40-150 f/2.8, ale v rukou jsem bohužel jímal „Miláška“ Olympus 300mm f/4 (FF ekvivalent 600mm). Nečekal jsem, že se ocitnu tak blízko a samozřejmě část stáda jsem tím měl v zádech, což není úplně nejpříjemnější pocit a to pro obě strany. Tolik jelenů a laní pohromadě jsem ve volné přírodě nikdy neviděl. Každým směrem desítky kusů. Bože tohle se prakticky nedá třístovkou/šestistovkou fotit. Všude je v záběru vyjma subjektu zájmu i další noha, paroží nebo zadek. Nakonec se mi podařilo realizovat alespoň pár „cvaků“ jednotlivých kusů či dvojic na okraji stáda, ale troubícího čtrnácteráka jsem měl bohužel vždy v zákrytu masy dalších těl. Super zážitek, radost, obavy, nadšení, naštvání sám na sebe, že jsem si nevyndal před přiblížením druhé tělo a vlezl omylem přímo doprostřed stáda … prostě byl to komplexní zážitek, tak jak to má být.
Update 11.10. 2020: link -> Jelení říje 2020 – Story
20.9. 2020 – Jezero Most: Úvodní průzkum nové lokality. Subjektivně je to pěkná nová „hračka“ pro nás „podvodníky“. Společnou minulost i obdobný způsob rekultivace jezera Most a Milada nezapřou. Aktuální viditelnost na jezeře Most je ovšem výrazně horší než byla na Miladě v době jejího otevření. V současné době bych odhadoval viditelnost na vzájemně srovnatelnou. Na hloubkách přesahující -10m viditelnost opravdu nic moc (je tam více toho „nic“ než toho „moc“). Na mělčinách podél jižního a jihozápadního břehu se viditelnost typicky pohybuje kolem 5m, ale lze narazit na místa s výrazně horší viditelností (cca 1m) i výrazně lepší viditelností (cca 8m). Co je však naprosto úžasné je množství krásných rostlin přímo „dýchajících“ čerstvostí. Krásná zelená pokrývka dna je na jezeře velmi pěkně doplněná lehce namodralým nádechem vody, která byla navíc protkaná slunečními paprsky. Ryb je na jezeře požehnaně jen na větší kusy štik a sumců jsem neměl příliš štěstí i když pár jedinců se mi podařilo zahlédnou. Vypadá to, že na severu budeme mít trojici pěkných jezer na freediving a to hned kousek od sebe. Barboru na trénink hloubek. Miladu na sladkovodní safárko a Most na safárko i příležitostný trénink hloubek.
