12.5. 2024 – Barbora: Noční potápění na Barboře je o úhořích, okounech, candátech a zejména obrovském množství kaprů a amurů. Sem tam se do cesty přimotá menší štika. Úhoři jsou bezesporu tím nejzajímavějším, na co lze po půlnoci pod hladinou jezera Barbora narazit. Přikládám tak jednu dnešní fotografii úhoře říčního (Anguilla anguilla). Škoda jen hnědé bahnivé pouště. Bahno a nánosy, kam se člověk podívá. Zelená se na Barboře hledá bohužel marně. Viditelnost se v noci na dnešek pohybovala na mělčinách typicky mezi 3-6m, ale vypasení kapříci viditelnost v některých místech snižují až na 0,5m. V bažině jako je Barbora musí být jakýkoliv pohyb na mělčinách extra opatrný a každé rychlejší mávnutí nohou či fotoaparátem nad dnem ztrestají blesky nekompromisním backscatterem na uvolněných nečistotách (viz raketový úhoř před lety na stejné lokalitě). Navzdory monotónně hnědému dnu to byly příjemné tři hodiny potápění a stále bylo na co koukat či co fotit. Jen té hnědé je tam na můj vkus prostě moc.
Tag Archives: EMWL
Mihule potoční – 1.5. 2024
Trdliště mihule potoční – Ještě jedna pozdní odpolední prvomájová fotografie z trdliště mihule potoční (Lampetra planeri). Díky Míro za super tip a Václave za podporu.
Lampetra planeri – 1.5. 2024
První máj lásky čas a mihule (Lampetra planeri) to u nás nemají jinak. První máj jsem strávil s mihulemi na trdlišti za doprovodu ostrého slunce a stromy lámajícího větru. Pozorovat přípravy jamek i vlastní tření bylo super. Oproti předchozí focení bylo tentokrát na trdlištích i více samců. Přikládám jednu šťastnou chvilku, kdy se podařilo zachytit i ústní terč mihule potoční těsně před přisátím.
Mihule potoční – 29.4. 2024
29.4. 2024 – Brook lamprey/Sandpiper (Lampetra planeri): Mihule potoční je fascinující druh, který obývá výhradně sladké tekoucí vody. V jemných bahnitých náplavách žijí larvy zvané minohy zahrabány v jemném sedimentu. Mihule potoční je neparazitickým druhem. Živí se detritem a jinou organickou hmotou jako jsou rozsivky, řasy či jemné zbytky rostlin. Dospělci po metamorfóze již nepřijímají potravu a po rozmnožování hynou. Tření probíhá zhruba od dubna do května a dospělé mihule k němu užívají úseky s písčitým až štěrkovitým dnem. Po vylíhnutí se minohy zahrabou do měkkého sedimentu, kde zůstávají po dobu tří až pěti let.
Vranka obecná – 13.4. 2024
13.4. 2024 – Vranka obecná (Cottus gobio) ve svém přirozeném habitatu.
Vranka obecná a slunce
24.3. 2024 – Vranka obecná (Cottus gobio) a šťastná chvilka: Vranky a slunce se vzájemně moc nemusí a tím je fotografie i pro mě zajímavá. Jedná se spíše o velmi šťastný moment. V mělkých velmi rychle proudících úsecích horských řek lze relativně běžně narazit na vranky nekrytě poskakující mezi kameny i v pravé poledne, ale nesmí být jasná obloha. Zamračený den, silný vítr, silný proud, poskakující vranky „kam se podíváš“ a na kratičký moment se nebe protrhalo. Na hladinu intenzivně zasvítilo slunce. Rychle změnit nastavení fotoaparátu a blesků v silném proudu není snadná úloha. Nakonec se podařilo jen pár snímků, než slunce opět zmizelo za mraky. Následně do vody začaly pod náporem silných nárazů větru padat suché větve stromů. Přesun do bezpečí byl již za silného deště a slunce se už ten den neukázalo.