Zvířátka a zajímavé značky: Na cestách za potápěním jsem se potkal pár zajímavých dopravních značek. K vzpomínkovým fotkám „Svalbard: pozor lední medvědi“, „Grónsko: pozor pižmoni“, „Polsko: pozor zubři“, „Barbora/Horka: pozor přechod po potápěče“ do sbírky přidávám i dvousmyslnou „Pozor lamer!“. No a tak aby tam nebyl lamer úplně sám, tak mu tam přidávám další zvířátka, která jsme v Ohňové zemi často potkávali.
25.-26.3. 2023 – Nauticam EMWL 160: Víkend ve znamení testování nového objektivu EMWL 160 (objektiv pro mokrou předsádku). Nejprve sobotní testování EMWL v kontrolovaných podmínkách krytého plaveckého bazénu, kde není třeba chránit soustavu před vnikem nečistot mezi jednotlivé prvky sestavy EMWL (díky Pájo/OK Divers), vystřídala následně neděle s obhlídkou možných volných vodních ploch pro otestování ve světě „reálném“ (díky Kosťo). Pokud jde o lokality, tak s obojživelníky to zatím u nás na Labských pískovcích nevypadá nějak slavně, ale to do pár týdnů přijde. Bohužel o dvě lokality obojživelníků, kde se dalo rozumně fotit pod hladinou jsme pro letošní sezónu přišli.
EMWL Objective Lenses: Z v tuto chvíli dostupných variant 60°, 100°, 130°, 160° je z mého subjektivního pohledu naprosto „nejzajímavější“ variantou právě EMWL 160°. Stošedesátka je nejširší z pohledu FOV (zorné pole), má na konci velmi malý průměr 26,5 mm (tj. několikanásobně menší než 130°) a lze ji i na mělčinách používat i bez sluneční clony. EMWL 160° je nejnovější a zároveň bohužel zatím i nejdražší přírůstek do rodiny EMWL.
Výprava na kontinent klidu, přátelství, hrubé síly a panenské přírody je za námi. Mnoho věcí jsem předpokládal a mnoho věcí, které jsme zažili, jsem si představoval naprosto odlišně. Výprava to byla vskutku životní a při zpětném ohlédnutí náročná, ale zároveň naprosto úžasná. I to, co se zdálo býti na první pohled jako špatné se nakonec ukázalo přínosné, správné a povznášející ducha nebo tělo.
Antarctica @ Global Surveyor 2023 – Kontinent demonstrujícím zároveň hrubou sílu i křehkost. Hory, ledovce, icebergy a praktické ukázky působení exogenních procesů jak z výuky „geomorfologie“ nad hladinou i pod hladinou, ale to je na jiný příběh. Před cestou jsme očekávali na srážky skromné prostředí s jasnou oblohou a více jsme se mýlit nemohli. Vše se mění a na Antarktidě jsme to viděli v plné síle. Jasné nebe jsme za celou dubu expedice viděli jen na pár hodin. Avšak deště jsme si užili až přespříliš. To nebyl déšť, ale liják za lijákem, který občas přešel v sněhovou vánici. Na britské základně Port Lockroy, to je ta základna jejíž budovy měsíc před naší cestou totálně pohřbila blesková sněhová kalamita a na pomoc s odklízením čtyřmetrové vrstvy sněhu muselo přispěchat královské námořnictvo, v letošním roce naměřila absolutní maximum srážek od roku 1986 (měření běží od roku 1986). Stávající posádka čítající čtyři ženy nám lehce poupravila medii vytvořený dramatický obraz. Nešlo o záchranu, ale o pomoc. Samy by tam to množství sněhu odklízely až dodnes. Každopádně čísla mluví jasně a klima v Antarktidě se neúprosně rychle dramaticky mění.
Humpback whales @ Antarctica – Keporkak (Megaptera novaeangliae): „Prosím tě, až uvidíš velrybu, tak nás hlavně nebuď!“ to bylo všeobecné pravidlo platící na expediční palchetnici po vplutí do Paradise Bay. Tato zátoka patřila opravdu mezi to nejhezčí, co jsme během expedice na Antarktidě viděli. Keporkaci vlevo, vpravo, před námi i za námi. Je to opravdu úžasné místo. Místo úplně vyzývalo k zanoření a potápění se ve společnosti velryb. Bohužel potápění s velrybami nám nevyšlo i přesto, že jsem ve vodách Paradise Bay strávil dvakrát dvě hodiny. Počasí, viditelnost (3-4 metry) a i samy velryby to vše nám při potápění bohužel nepřálo. Překvapivě navzdory neschopnosti vyfotit je pod hladinou byly zážitky z expediční plachetnice a z člunu natolik pěkné a silné, že i přes to všechno jsme i jako potápěči opouštěli Paradise Bay naprosto spokojeni.
Tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx) @ Antarctica – “raptor” Antarktidy. V Arktidě na severu stojí lední medvěd (Ursus maritimus) na vrcholu potravního řetězce. Na jihu v Antarktidě lední medvědi nejsou a jejich pomyslným protějškem na jižní polokouli je právě tuleň leopardí. Mocné samice dosahují délky až 4 metrů a jejich hmotnost může přesahovat až 400 kg. Samci tuleně leopardího jsou výrazně menší (max 2,5 a 320 kg). Tuleň leopardí stojí spolu s kosatkou dravou na vrcholu potravního řetězce Antarktidy.
