16.1. 2022 – Hlavatka podunajská (Hucho hucho): Leden, ne-leden, když jsou podmínky, tak člověk prostě musí. Potápění s hlavatkou je vždy zážitek a co teprve když se kolem vás prohání několik kusů, z nichž nejdelší je lehce přes 120 cm. To je teprve opravdu nezapomenutelný zážitek. Než se proberu stovkami fotografií, tak přikládám jednu menší modelku.
FY2021: „Když člověk plánuje, Bůh se směje.“ – První říjnový týden nám počasí na Jadranu bohužel příliš nepřálo. Navštívili jsme několik nových zajímavých lokalit, ale bohužel jsme se nedostali na naše osvědčené a preferované lokality. Pozdní termín napovídal, že počasí může být problémem a tentokrát jsme prostě neměli štěstí. První polovina týdne byla řízena taktovkou silného juga, které v druhé polovině týdne přešlo během pár hodin v ještě tvrdší diktaturu nepříjemné bóry. Plánování tras i ponorů tak bylo pro mě osobně malou noční můrou a dohoda s kapitány včetně odsouhlasených záložních variant měla málokdy trvání více jak pár námořních mil. Zažili jsme i ranní budíček, který věštil den plný „zážitků“. To byl den, když se z radiostanice ozývalo „MAYDAY, MAYDAY, MAYDAY“. Pozorovali jsme ve vlnách „skákající“ katamarány a potkávali plachetnice s roztrhanými plachtami.
Prvním úsměv na boží tváři jsme vykouzlili v den odjezdu, kdy plánované primární i záložní trasy padly a dorazila informace, že námořní velení a vrchní meteorolog pro první polovinu týdne velí vyrazit na jih zcela mimo naší plánovanou oblast do míst, které jsme vyloučili z důvodů výkonnostních limitů průměrného účastníka. Mělo to svou logiku. První polovina týdne bude o jugu, tak ať se v tomto čase následně posouváme s větrem a nikoliv proti větru. Rychle jsem ještě krátce před cestou prohledal archiv a svou databázi poznámek a lokalit, kam by bylo možné se v těchto místech vypravit, tak aby si to většina účastníku užila (tj. zážitky na mělčinách a ideálně v hloubce kolem 15m). Druhá polovina týdne již měla být o původně plánovaných lokalitách v trojúhelníku Dugi otok, Molat, Uglian. No a bůh se opět pousmál.
Continue reading Freediving Yacht 2021 – Croatia / Masterpiece
26.9. 2021 – Ben’s Kingdom: Opravdu instantní akce, kdy se ozval kamarád: „Nechceš zítra přijet. Budu doma sám, tak popovídáme, probereme techniku a navštívíme pár mých oblíbených lokalit v horských řekách severního Rakouska.“ No takové pozvání prostě nejde odmítnout.
Fotograficky to sice nevyšlo nejlépe díky většímu množství částic vznášejících se v tom období ve vodě, ale super akce. Rozhodně není úplně běžné dostat se místa s takovou přirozenou koncentrací ryb ve volné přírodě a navíc ještě ryb tak zajímavých.
Medesy 2021 jsou za námi a rozhodně to byly viditelnosti navzdory zatím ty nejlepší Medesy, jaké jsem zažil. Freečkovací team jsme měli pěkně vyladěný jak očekáváním, zájmy, fyzickou kondicí i výkonem při vlastních ponorech. Scuba team, se kterým jsme se potkávali prakticky pouze na suchu, naší pohodu také podpořil a tak jak to bývá i společná velmi dlouhá cesta potápěčským autobusem na Medesy je již součástí velmi pěkného zážitku.
Na akci jsem si také vezl relativně velké množství fotografické techniky k vyzkoušení a tak svůj report z Illes Medes 2021 rozdělím do dvou částí/odstavců na odstavec potápěčský/zážitkový a odstavec fotografický/technický (odstavec kurzívou).
Potápěčská část by se v suchých číslech dala kvantifikovat jako: 5 dnů plných potápění, 209 ponorů (freedive), 20 hodin ve vodě (cca 4,5 hodiny bottom time) a k tomu všemu 26,5 km ujetých na kajacích. Každý z nás navíc během posledních bouřlivých dnů absolvoval i minimálně jeden ponor v režimu „ponorka“ tj. v režimu pokusu o „potápění se přímo v kajaku“. Středozemní moře tak zejména ve čtvrtek 9.9. vyplavovalo na plážích Estartitu i „vorvaně“. Někteří z nás v rámci „přístavních manévrů“ nechali na pláži i kousek sebe. Tedy v tom čase si moře vzalo, co chtělo a co nechtělo to vyplivlo na břeh. Osobně jsem naštěstí ten den nechal na rozbouřené pláži jen pýchu a část sebeúcty. Tímto lehkým úvodem i ona úvodní suchá čísla pěkně plynule přešla do mokrých a veselejších zážitků. Každý den potápění na Medesách byl letos jiný.
24.7. 2021 – Milada: Viditelnost na jezeře se celkem zhoršila. Nejlepší viditelnost dosahující cca 4 m je na mělčinách do max 3 m hloubky a to mimo koupající se davy. Hlouběji je viditelnost o dost horší a pohybuje se v rozmezí 0,5-2,5 m. Na hloubkách přesahujících 10 m to již ani nestojí za návštěvu. Na nějaké to focení to tentokrát příliš nebylo a tak přikládám alespoň ilustrativní koláž aktuální viditelnosti, tam kde nějaká byla.
21.6. 2021 – Barbora: Jezero má na hloubkách příjemnou viditelnost. S první termoklinou v 4m se viditelnost skokově zlepšuje na cca 6m a čím hlouběji jdete, tím je viditelnost lepší. Kolem 15m hloubky již místy viditelnost dosahuje 10m. Šrotiště na Barboře tak poskytuje příjemné ochlazení s dobrou viditelností. Osobně jsem spíš na přírodu, zvířátka a tak, ale pokud je dobrá viditelnost na hloubkách a teplota nad hladinou 31 °C, tak dole jsou 4 °C s pěknou viditelností naprosto super. Přikládám pár fotografií šrotu pořízených holou kamerou bez blesků, tak spíše jen jako dokumentaci aktuální viditelnosti a situace na atrakcích jezera.
