Octopus vulgaris @ Croatia: Island/Lighthouse Sušac – Oko Mordoru (EMWL + Olympus 60mm + Olympus E-M1 III)
Tag Archives: EMWL
Emperor – Hermodice carunculata
Emperor (Hermodice carunculata@ Croatia) – mnohoštětinatec z čeledi Amphinomidae, který je na mělčinách Jadranu prakticky všudypřítomný. Minimálně pohledem shora jej dobře zná každý, kdo se potápí od Jadranu až po Atlantik. Nebývá ovšem až tak obvyklé se mu podívat přímo do „tváře“, tak výše přidávám jeden dokumentační makro snímek „tváře imperátora“ spíše jako zajímavost (via Olympus 60mm f/2,8 s EMWL 100°). Pokud jste se s hermodicí, která je v našich novinách spíše známá pod přezdívkou „ohnivý červ“, dosud nesetkali, tak níže přikládám i jeden širokoúhlý záběr (via Olympus 12mm f/2).
V minulém roce (2021) po deseti letech rekonstrukce Národní muzeum otevíralo stálé zoologické expozice. U vystavených druhů tak vyvstala přirozená potřeba je pojmenovat v rodném jazyce většiny návštěvníků. Jedním z potenciálně problematických exemplářů nemajících české jméno byla právě i Hermodice carunculata. Národní muzeum jako „tradiční“ vydavatel českého názvosloví pojmenoval tento druh jako hermodici ohnivou. Český název tak reflektuje obranu tohoto druhu pomocí lámavých štětinek uvolňujících pálivé toxiny. V případě vyrušení je hermodice schopna ony stětinky vysunout a rozvinout viz foto.
Hermodice ohnivé jsou nenasytní predátoři, kteří se živí měkkými i tvrdými korály, sasankami a malými korýši. Preferují jako potravu tkáně žahavců, ale jako správní potravní oportunisti nepohrdnou ani jinou potravou.
Thymallus thymallus – 4.6. 2022
Lipani podhorní/Thymallus thymallus via makro objektiv Olympus 60mm f/2.8 s EMWL (Extended Macro Wide Lens).
Cottus gobio – 4.6. 2022
Vranka obecná (Cottus gobio) ve svém přirozeném prostředí lipanového pásma. Vranky jsou malé ryby chladnějších čistých vod a přizpůsobily se životu na dně (nemají plynový měchýř). Při vyrušení se pohybují krátkými neobratnými přískoky a opět se ukrývají. Kamenité dno pstruhového a lipanového pásma jim typicky poskytuje dostatek úkrytů. Živí se drobnými bentickými organismy a hlavní složkou její potravy jsou menší larvy vodního hmyzu a drobní korýši.
Jožin z bažin @ Labe
14.5. 2022 – Žernosecké jezero (Labe): Po dvou letech návrat na lokalitu. Bohužel Labe bylo tentokrát nemilosrdné. Viditelnost v zátoce s candáty se pohybovala od relativně rozumných dvou metrů až pro tragický jeden metr. Naštěstí opravdu špatná viditelnost byla jen v zátoce se zbytky mostu Barikádníků a mimo zátoku dosahovala cca 3m. Pravděpodobně to je dáno probíhající aktivitou potápěčů v celém předchozím týdnu a i během soboty bylo na lokalitě několik skupin potápěčů (nejen z areálu 1.TPŠ). Navíc i candáti byli tentokrát relativně dost neklidní a dost často netolerovali přiblížení na „kontaktní“ vzdálenost ideální pro fotografování v takto zakalené vodě. Ovšem na druhou stranu počet candátů k vidění byl letos nadstandardní. Přikládám dokumentační fotku jednoho Jožina z bažin (candát obecný/Sander lucioperca via EMWL).
Illes Medes 2021 – Story
Medesy 2021 jsou za námi a rozhodně to byly viditelnosti navzdory zatím ty nejlepší Medesy, jaké jsem zažil. Freečkovací team jsme měli pěkně vyladěný jak očekáváním, zájmy, fyzickou kondicí i výkonem při vlastních ponorech. Scuba team, se kterým jsme se potkávali prakticky pouze na suchu, naší pohodu také podpořil a tak jak to bývá i společná velmi dlouhá cesta potápěčským autobusem na Medesy je již součástí velmi pěkného zážitku.
Na akci jsem si také vezl relativně velké množství fotografické techniky k vyzkoušení a tak svůj report z Illes Medes 2021 rozdělím do dvou částí/odstavců na odstavec potápěčský/zážitkový a odstavec fotografický/technický (odstavec kurzívou).
Potápěčská část by se v suchých číslech dala kvantifikovat jako: 5 dnů plných potápění, 209 ponorů (freedive), 20 hodin ve vodě (cca 4,5 hodiny bottom time) a k tomu všemu 26,5 km ujetých na kajacích. Každý z nás navíc během posledních bouřlivých dnů absolvoval i minimálně jeden ponor v režimu „ponorka“ tj. v režimu pokusu o „potápění se přímo v kajaku“. Středozemní moře tak zejména ve čtvrtek 9.9. vyplavovalo na plážích Estartitu i „vorvaně“. Někteří z nás v rámci „přístavních manévrů“ nechali na pláži i kousek sebe. Tedy v tom čase si moře vzalo, co chtělo a co nechtělo to vyplivlo na břeh. Osobně jsem naštěstí ten den nechal na rozbouřené pláži jen pýchu a část sebeúcty. Tímto lehkým úvodem i ona úvodní suchá čísla pěkně plynule přešla do mokrých a veselejších zážitků. Každý den potápění na Medesách byl letos jiný.