2.12. 2021 – Libouchecké rybníčky: Pročištění koryta navazujícího na boční bezpečnostní přeliv horního rybníčku. Voda byla v nejnižším místě hráze jen cca 10-15cm od koruny hráze. Boční přeliv přestával díky zanesení plnit svou funkci a voda (respektive hustá kaše listí a vody) v něm prakticky stála. Po nouzovém pročistění a odtahání překážek hladina klesla o dobrých 15cm a při našem odchodu stále klesala.
Ikelite DS160 je parametry skvělý blesk, ale jeho rozměry mi s přibývajícími křížky na hrbu přestávají vyhovovat. Dvojice blesků Ikelite navíc vybavených dome difuzérem a umístěných na dlouhých ramenou není pro rychlý pohyb při freedivingu úplně tím nejlepším řešením z pohledu ergonomie. Delší dobu jsem relativně intenzivně zvažoval výměnu blesků za menší a finálním impulsem ke změně se stal až plánovaný výlet na Socorro (04/2022). Tři týdny intenzivního freedivingu v tomto podvodním ráji budou zcela jistě zátěží, kterou bude vhodné si ulehčit, jak jen to bude možné. Navíc dvojice menších blesků se pohodlně vejde společně s celým DSLR UW foto setem i do malého kabinového zavazadla. Tyto fakty již nebylo možné ignorovat i přestože dvojice DS160 mi slouží opravdu velmi dobře. Stalo se a dnes dorazila dvojice blesků Inon Z-330 Type2.
Inon Z-330 Type2 mě upoutal již červnovém vydání UwP (Underwater Photography magazine). První sevření Z-330 v ruce po otevření balíčku mě dnes opravdu potěšilo. To je ono a to jsou ty správné rozměry. Následoval první suchý test blesku s optickým odpalovačem (UW Technics) a DSLR (Olympus OM-D EM1III). Překvapivě vše intuitivně funkční hned na první pokus včetně manuálního ovládání intenzity záblesku obou blesků přímo z DSLR. Váha Z-330 je také potěšující a v porovnání obou modelů ve dvojici kompletně osazených blesků (akumulátory, kulové difuzéry, kovový palcový ball mount) vychází o více jak jeden kilogram lehčí oproti Ikelite (Inon 1648g oproti Ikelite 2716g). Na závěr jsem neodolal a pokusil jsem se kompletní UW set umísit do malého carry-on batohu. Vše se vejde a konečně mám bezpečně kompletní set (NA-EM1III) od extrémně širokých záběrů (WWL-1) až po makro (CMC-1) včetně blesků (2x Z-330) v jednom malém kabinovém zavazadle. Super a už se těším na otestování blesků při nejbližší příležitosti pod hladinou.
21.11. 2021 – Barbora: Tento víkend proběhl po roční přestávce další ročník BDFF (Barbora Dive Film Festival). Vítězem letošního ročníku se stal Jiří Pravda s filmem Cesta bandasky, který je dokumentem vzniku poslední podvodní atrakce potápěčského polygonu na Barboře. Osobně jsem se zúčastnil pouze na skok symbolicky venkovní ochutnávkou prasátka a krátkým posezením u ohně s přáteli ve chvíli, kdy startoval první filmový blok. Blahopřeji všem autorům, že si našli čas připravit příspěvky a ať se jim daří produkce i v budoucnu. Gratuluji vítězi a přikládám odkaz na vítězný příspěvek Cesta bandasky.
FY2021: „Když člověk plánuje, Bůh se směje.“ – První říjnový týden nám počasí na Jadranu bohužel příliš nepřálo. Navštívili jsme několik nových zajímavých lokalit, ale bohužel jsme se nedostali na naše osvědčené a preferované lokality. Pozdní termín napovídal, že počasí může být problémem a tentokrát jsme prostě neměli štěstí. První polovina týdne byla řízena taktovkou silného juga, které v druhé polovině týdne přešlo během pár hodin v ještě tvrdší diktaturu nepříjemné bóry. Plánování tras i ponorů tak bylo pro mě osobně malou noční můrou a dohoda s kapitány včetně odsouhlasených záložních variant měla málokdy trvání více jak pár námořních mil. Zažili jsme i ranní budíček, který věštil den plný „zážitků“. To byl den, když se z radiostanice ozývalo „MAYDAY, MAYDAY, MAYDAY“. Pozorovali jsme ve vlnách „skákající“ katamarány a potkávali plachetnice s roztrhanými plachtami.
Prvním úsměv na boží tváři jsme vykouzlili v den odjezdu, kdy plánované primární i záložní trasy padly a dorazila informace, že námořní velení a vrchní meteorolog pro první polovinu týdne velí vyrazit na jih zcela mimo naší plánovanou oblast do míst, které jsme vyloučili z důvodů výkonnostních limitů průměrného účastníka. Mělo to svou logiku. První polovina týdne bude o jugu, tak ať se v tomto čase následně posouváme s větrem a nikoliv proti větru. Rychle jsem ještě krátce před cestou prohledal archiv a svou databázi poznámek a lokalit, kam by bylo možné se v těchto místech vypravit, tak aby si to většina účastníku užila (tj. zážitky na mělčinách a ideálně v hloubce kolem 15m). Druhá polovina týdne již měla být o původně plánovaných lokalitách v trojúhelníku Dugi otok, Molat, Uglian. No a bůh se opět pousmál.
Continue reading Freediving Yacht 2021 – Croatia / Masterpiece
Aplidium elegans @ Gangaro/Croatia (FY2021) – Olympus E-M1III + Olympus 14-42mm f/3.5-5.6 EZ + WWL-1. Když člověk vidí útesničky (Aplidium elegans) “mořské jahody” poprvé nepomyslí na to, že se jedná o živočichy příbuzné s obratlovci, tak jak to prozrazují jejich larvární stádia. Kolonie Aplidium elegans se skládá z několika jedinců. Každý jedinec (zooid) má ústní sifon, kterým je voda i s živinami nasávána do ascidianu a má také kloaku, kterou je „filtrovaná“ voda vytlačována. Ústní sifony jsou ohraničené osmi malými bílými laloky. Uspořádání zooidů v kolonii dává meandrovitý vzor s kloakálními kanály mezi zooidy. Larvy útesniček jsou vývojově „dokonalejší“ než dospělci. Larvy mají srdce, krevní cévy, chodru, nervový ganglion, nervovou trubici a úplný trávicí trakt. Larvy při metamorfóze na dospělce přesunou přijímací otvor a ztratí ocas i hřbetní strunu.
Torpedo marmorata @ Murter/Croatia (FY2021) – Olympus E-M1III + Olympus 14-42mm f/3.5-5.6 EZ + WWL-1. Snímek asi není nějak zajímavý, ale živočich parejnok elektrický (Torpedo marmorata) jako takový zajímavý rozhodně je.
Fotím si při nočním ponoru na dně malou sépii a najednou se ke mně blíží vodou „koberec“. To je na parejnoka moc velké. Většinou potkávám kusy mezi 30-60cm a tohle má odhadem tak metr. Je to parejnok elektrický a co to dělá. Naprosto nerušeně se přede mnou zvedne a chystá se na přelet. Tělem se lehce otře o obě kovová ramena blesků a mě jen hlavou letí, tak jestli to teď ten elektrický koberec odpálí tak jednu elektrodu mám v levé ruce a druhou elektrodu v pravé ruce. Ani nedutám. Natož abych zkusil odpálit blesky. Přeletí mě. Já si oddechnu a jdu si na hladinu pro vzduch. Fotit tenhle kus mi pud sebezáchovy neumožnil, ale parejnoků je na pobřeží Chorvatska opravdu dost, tak i freedivingovém katamaranu 2021 na nějaké fotky parejnoků došlo.
Poprvé jsem se parejnokem elektrickým ve volné přírodě setkal u pobřeží ostrova Palagruža a již tehdy jsem si říkal, jak moc vlastně takový tvor může být nebezpečný pro člověka. Různé prameny uváděly různé informace a hodnoty (max až 300V s frekvencí 600 Hz). Každopádně to jsou hodnoty, které u freedivera v noci na dně (tj. negativní vztlak) nevzbuzují úplně pocit bezpečí. Znáte tu aktustickou ránu, když se větší ryba lekne, „zalomí se“ a prchne. Představa, že něco podobného udělá parejnok elektrický za doprovodu EOD není opravdu nejpříjemnější. Respekt!
