Category Archives: Foto

Lastovo 2020 – Mala Medjedina

Mala Medjedina Lastovo Diving Freediving underwater cave

07/2020 – Lastovo: Mala Medjedina je snadnou dostupnou malou jeskyní nedaleko přístavního mola majáku Struga. Jeskyně má bezpečný přívod čerstvého vzduchu a poskytovala nám ochlazení i klidný „přístav“ zejména po návratech z delších cest a ponorů. Dno necelé dvě desítky metrů dlouhé a velmi úzké jeskyně se nachází v nejhlubších místech jen ve 4 metrech hloubky. Jeskyni obývá menší kolonie krevet prosvítavých (Palaemon elegans), které nás při relaxaci měly snahu „očistit“. Obecně zastávka na „čistící stanici“ je vždy zajímavá a jen je třeba upozornit, že pokud máte na neoprenovém obleku díry pro dokonalé zatopení uší, tak nečekané čistění ucha krevetou, která na vás naplave zezadu není úplně příjemný zážitek. Krevetky, ale jinak předvádějí úžasně roztomilé taneční představení. Mala Medjedina je příjemnou a velmi snadno dostupnou jeskyňkou, kterou je vhodné navštívit. Samozřejmě Medjedina (Velka Medjedina) je místem daleko zajímavějším, ale také je výrazně hůře dostupná než Mala Medjedina.

Lastovo 2020 – Garden

Lastovo freediving diving garden struga lighthouse

07/2020 – Lastovo: První letmé ohlédnutí. V noci jsme se vrátili z první letošní výpravy do modré. Tuto krásně barevnou „zahrádku“ jsme měli přímo pod okny našeho majáku. Celý týden nás provázelo velmi pěkné počasí a zejména příznivý směr i síla větru. Po letech jsme se tak opět mohli vypravit i na jižní stěnu, která se nachází cca o 80m níže přímo pod našimi okny (70m útes a cca již 10 metrů pod hladinou na jižní stěně začíná tato barevná zahrádka). Týden freedivingu na Lastovu byl příjemnou pestrou změnou oproti většinou lehce monotónním barvám našich vod.

Barbora – 27.6. 2020

Barbora úhoř angulla night freediving diving27.-28.6. 2020 – Barbora: Noční freediving s cílem otestovat Mares EOS 10RZ v roli „focus“ světla. Viditelnost na mělčinách Barbory je velmi rozmanitá. V místech na, kde se přes den koupou lidé, dosahuje pouhých cca 0,5m. Obecně v průměru se viditelnost pohybuje mezi 2-3m s tím, že existují místa, kde dosahuje až 4m. Během nočního ponoru jsem prozkoumal praktický celý jihozápadní břeh a úhořům se na Barboře opravdu stále daří. Mírným zklamáním bylo nízké množství ryb v noci v zatopeném lese na západní straně. Na sumce jsem štěstí tentokrát neměl a to ani na historicky osvědčených místech. Kapříků jsem jen zahlédl pár do 6 kusů, ale jsou to zvědavá prasátka jak velikostí i chováním. Zvědavě se přijede podívat a u toho nehorázným způsobem kalí vodu. Viditelnost tak během vteřin v přítomnosti kapra klesla prakticky vždy téměř na nulu. Úhoři se dají během takového nočního výletu na Barboře počítat na desítky (odhadem přes 40 kusů), ale viditelnost není úplně nejpříznivější a voda se velmi rychle se s jakýmkoliv pohybem ryb u dna kalí viz další foto „raketového“ úhoře.  Mares EOS 10RZ je z mého pohledu pro „focus“ užití na středu soustavy zbytečně silnou svítilnou a i na nízký výkon (365 lm) je nutné silně clonit, což při užití rektilineárního širokoúhlého objektivu nevadí, ale při užití fisheye to už problém zbytečného clonění a přesvicování „focus“ světla intenzivním zábleskem být může. Funkce „ZOOM“ je opravdu perfektní a EOS 5 RZ bude jako „focus“ světlo asi ideální (nízký výkon 165 lm a výdrž 270 minut). Stačit by teoreticky mohla i svítilna EOS 3 RZ, ale tam je problém pro foto-freediving (typicky 3 hodiny) s nízkou dobou svitu maximálně 120 minut. EOS 10RZ si ale rozhodně nechám jako vyhledávací světlo a vyřeším „DIY“ i případné alternativní zastínění pro použití s fisheye objektivem.

Barbora úhoř angulla night freediving diving
“Raketový” úhoř na jezeře Barbora

Continue reading Barbora – 27.6. 2020

Milada – 25.6. 2020

Milada freediving night dive sumec silurus 25.-26.6. 2020 – Milada: Noční potápění na Miladě. Aktuální viditelnost na mělčinách severozápadního a severovýchodního břehu (Roudníky/Vyklice) se pohybuje kolem 4m. Nová konfigurace 2x DS160 s dome difuzérem, 2x W40VR na nízký výkon na dlouhých ramenou, 2x 600g float se osvědčila. Jedno úzké „focus“ světlo na středové kouli by bylo pravděpodobně výrazně efektivnější a také by to umožnilo odložit nejen 2x W40VR, ale také 2x 600g float tj. věci které vytvářejí solidní odpor při pohybu. Ovšem jako test to hodnotím úspěšně a byl jsem překvapen jakých výsledků s tím lze dosáhnout i ve sladké vodě. Minimalizace backscatteru od blesků a zároveň bez nutnosti nějak extrémně ovládat/směrovat/umravňovat videosvětla je velmi příjemná změna. Fyzicky je taková sestava samozřejmě na freečko relativně náročná a „takeláž“ je již solidním „overkillem“ a efektivně se s tím dá pracovat zhruba do 15m, tak aby měl člověk ještě rozumný čas „na práci“ na dně. Obdobně držet tempo s rozjetým sumcem nebo štikou je nyní významně náročnější. Tento týden byla se mnou tato sestava ve vodě 3x vždy cca po 3 hodinách a mám pocit, že těch 9 hodin za pár dnů mi vysloužilo nikoliv jeden, ale hned dva „tenisové lokty“. Sumců a štik je na straně od Roudníků dostatek i když z druhé strany jich sice bylo méně, ale zato jsem měl štěstí na větší kusy. Včera/dnes mě asi nejvíce zaujal mladý sumec lovící drobné rybky, tak přikládám i ilustrativní foto (je to ještě miminko).

Milada freedive night dive silurus sumec Continue reading Milada – 25.6. 2020

Velký rybník – 16.6. 2020

Velký rybník - Rybniště - skokan hnědý
Skokan hnědý (Rana temporaria) Velký rybník u Rybniště.

Velký rybník u Rybniště – 16.6. 2020: Průzkum rybníku a okolí rybníku v minulém týdnu. Na potápění to opravdu není, ale zajímavé jsou zejména místní podmáčené louky a přítomnost jeřábů popelavých (Grus grus) i orla mořského (Haliaeetus albicilla). Oba zajímavé ptačí druhy bylo možné spatřit i v minulém týdnu, ale vzhledem k „pozdnímu“ příjezdu na lokalitu a silnému slunečnímu svitu to pro nás bylo vhodné spíše na pozorování dalekohledem. Odnáším si lehké ponaučení i botanického rázu a pěkný byl zejména prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). V případě Velkého rybníku, když se řekne podmáčené louky, tak jsou opravdu podmáčené a to až ke kolenům. Okruh kolem Velkého rybníku jsme nakonec zdárně dokončili od celkem náročného několikasetmetrového brodění bažinou, kde nám „zapadl“ i služební pes. Přes prostup relativně hustým lesem plným hmyzích upírů, kde při delším focení skokana „hrozila“ chudokrevnost. Až po závěrečnou část, o níž lze s lehkou nadsázkou prohlásit, že ji bylo „nezbytné“ dokončit jízdou na koni. Třešničkou na pomyslném dortu zážitků na závěr bylo nalezení cedule „vítejte na první certifikované vozíčkářské trase“ (asi jsme nešli úplně správně, ale to byl i cíl :-).