11.6. 2021 – Strakapoud velký: Tento týden se mi připomněl příspěvek/vzpomínka, že loni touto dobou jsem vyfotil vylétávající mláďata strakapouda. Dnes jsem se tedy zajel opět na toto místo podívat a zpoždění letošního jara je na hnízdění většiny druhů zcela jasně znát. Nakonec mocná sněhová nadílka první jarní den na Labských pískovcích nevěštila nic jiného než, že letos to prostě bude jinak. Během dnešní služby jsem se zastavil i u této hnízdní dutiny strakapoudů a sameček i samička se opravdu pilně snažili uspokojit apetit pískajících ptáčat.
8.6. 2021 – Sokol stěhovavý: Jeden z těch hezčích okamžiků služby přírodě. Péče a hlídání dočasných klidových zón v okolí sokolích hnízd nemá většinou z pohledu stráže přírody úplně přívětivou stránku, ale bohužel je třeba. Naštěstí většina návštěvníků má pro dočasné omezení pohybu v bezprostřední blízkosti hnízda pochopení a respektuje jej. I my strážci se pohybujeme v prostoru velmi opatrně a pouze kontrolně kolem hranice takového pásma. Včerejší pozorování krmení sokolů během jedné takové kontroly tak bylo příjemnou neplánovanou odměnou za službu sokolům. Fotografie jsou jen dokumentační. Cílem nebylo fotografování, ale i tak mám jak z fotek, tak pěkného pozorování radost. Bohužel letos jsme již o dvě hnízda/snůšky sokola přišli. Pokud je příčinou jiný dravec, tak je to příroda a přirozená selekce. Pokud je ovšem na vině zcela vědomá bezohlednost návštěvníka, tak je to opravdu smutné. Pokud se navíc takový návštěvník „hrdě“ zapíše do vrcholové knihy v dočasné klidové zóně , tak pak nenacházím slov.
6.6. 2021 – Užovka obojková: Vysychající vodní plocha znamená zvýšenou koncentraci živočichů, velkou potravní konkurenci a také zvýšené množství predátorů. Dnešní odpoledne jsem strávil u jedné takové „umírající“ vodní plochy a mezi nejzajímavější i nejaktivnější predátory patřily užovky obojkové. Během tří hodin jsem na lokalitě pozoroval čtyři kusy. Z nichž jedna byla „vstřícnější“ lidské přítomnosti a nechala se velmi opatrně vyfotit i pod hladinou v menším přítokovém potůčku (viz foto via TG-6, díky Olympusu za vzdálené ovládání mobilním telefonem).
Natrix natrix (via Olympus TG-6)
Při jejím druhém návratu do vody ji moje setrvalá přítomnost přímo v přítoku asi zaskočila. Nejprve zaujala obranou pozici a hrdinsky na mě zasyčela. Bohužel ten okamžik jsem fotograficky promrhal a přiznám se, že jsem se i lekl. Pár snímků se mi ovšem nakonec také podařilo (viz foto via E-M1X).
Natrix natrix (via Olympus EM1X + 17mm f/1.2)
Zbývající tři se chovaly jako standardní ostražité užovky a vždy, když se ke mně přiblížily do již fotograficky zajímavé vzdálenosti, tak mě nakonec prozradil jen drobný pohyb při ostření a okamžitě preferovaly únik.
5.6. 2021 – Oborský rybník: No ne vždy to dobře dopadne. V úterý parádní průzkumné potápko na lokalitě. Viditelnost přesahující dva metry se na takto malém rybníku vidí málokdy. Hloubka příjemných cca 1,8 metrů. Pozorováno několik čolků horských dva samečci byli krásně vybarvení. Na čtvrtek jsem si naplánoval pořádný monitoring i s kamerou … a oups … Hráz sice již delší dobu prosakuje, ale stav se skokově zhoršil, což ve spojení se sníženým přítokem ze Sněžnického potoka znamenalo jediné. Skokové snížení hladiny o více jak metr oproti úternímu stavu. No a dnes (tj. v sobotu za 4 dny od průzkumného potápění) má rybník v nejhlubším místě výšku hladiny cca 20 cm. Pokusil jsem se z této situace alespoň vytěžit něco pozitivního a jak se vodní plocha zmenšuje, tak je vhodná situace na monitoring. Larvy obojživelníků nemá smyl uvádět a na mnoha místech jsou jen vysoké černé „koberce“ tvořené těly pulců skokana hnědého a ropuchy obecné. Zajímavějším stvořením je pijavka koňská (pozorováno 6 kusů). Četně jsou zastoupeni i čolci (pozorovány cca 2 desítky kusů). Dále pozorována spousta hmyzu včetně larev potápníka, které relativně ve velkém počtu hodují na pulcích. No pomyslnou třešničkou byly dvě užovky obojkové, které se k hostině ve vysychajícím rybníku také přidaly.
4.6. 2021 – Barbora: Půlnoční potápění na Barboře je prakticky vždy o úhořích a tentokrát tomu nebylo jinak. Bohužel v nejzajímavějších místech na pozorování ryb se viditelnost výrazně od minulého týdne zhoršila a aktuálně se pohybuje jen mezi 0,5 až jedním metrem. Obecně v okolí pontonu (potápěčského polygonu) je viditelnost pěkná, ale směrem za západ se neuvěřitelně rychle zhoršuje a na mělčinách od jihu až na západ je viditelnost tragická. Bohužel to je i místo, kde je nejvíce úhořů. Naštěstí EMWL umožňuje relativně „rozumnou“ fotografii i v takto špatných podmínkách. Škoda jen toho nehezkého bahnitého dna Babory. Příště to bude na noční freečko asi viditelnosti navzdory Milada. Když už není modrá/slaná, tak alespoň zelná místo hnědé.
24.5. 2021 – Barbora: Pracovní nasazení posledních dnů se stalo duševně nesnesitelným a vyvolalo ve mně silnou touhu ticha, chladu a tlaku. Zatím jsem nenašel lepší balzám na duši, než je chladivý nehlučný svět pod hladinou. Raději jsem to tentokrát pojal lehčeji, odpočinkově a vzal jsem si jen malý makro set. Přidávám pár dokumentačních fotografií, které se původně v hledáčku pod vodou zdály o něco zajímavější než na monitoru počítače. Prvním je relativně zajímavý efekt bublin u invazivního maličkého raka pruhovaného (velikost cca 2 cm). Další fotografie jsou opět jikry okouna. Aktuálně je již většina plůdku okouna na jezeře vykulená, tak spíše jen pro zajímavost pár dokumentačních fotografií.
