24.7. 2021 – Milada: Viditelnost na jezeře se celkem zhoršila. Nejlepší viditelnost dosahující cca 4 m je na mělčinách do max 3 m hloubky a to mimo koupající se davy. Hlouběji je viditelnost o dost horší a pohybuje se v rozmezí 0,5-2,5 m. Na hloubkách přesahujících 10 m to již ani nestojí za návštěvu. Na nějaké to focení to tentokrát příliš nebylo a tak přikládám alespoň ilustrativní koláž aktuální viditelnosti, tam kde nějaká byla.
Ciconia nigra @ Labské pískovce (video): Příběh jednoho letošního hnízda čápů černých na Labských pískovcích. Nejprve to vypadalo po vší té smůle na malý zázrak, ale bohužel to dobře nedopadlo. Osobně mě to jen utvrdilo, že ochrana přírody je třeba a v budoucnu bude nabývat na významu. Mají to ta zvířátka v naší krajině těžké a my lidé jim to opravdu neulehčujeme. Příroda umí být krutá a pokud se k tomu přidá lidský pohled na krajinu jako primární zdroj, tak to obecně moc dobře nedopadá.
19.7. 2021 – Rybník u Králova mlýna: Historická hráz Královomlýnského rybníka je po lokálních přílivových deštích v havarijním stavu. Bezpečnostní přelivy bohužel již neplní svou funkci (levostranný kompletně a pravostranný částečně). Došlo k přelití koruny hráze a několika sesuvům.
Aktuálně hrozí protržení hráze. Na místě je několik jednotek hasičů, kterým se intenzivním přečerpáváním povedlo během odpoledne lehce snížit hladinu, tak aby již nedocházelo k přelévání koruny hráze a další rychlé erozi.
07/2021 – Labské pískovce: Malý zázrak. Už to vypadalo, že loňská tragédie jednoho z hnízd čápů černých na Labských pískovcích se bude opakovat i letos. V polovině dubna 2021 hnízdo obsadil nový pár čápů černých. Před koncem dubna se nám podařilo zastavit těžbu dřeva hned, jak jsme ji zaznamenali a tato přímo zasahovala do ochranného pásma hnízda. Bohužel nějaká škoda již byla pravděpodobně napáchána a situaci na hnízdě tak určitě nepomohlo „odkrytí“ návětrné strany právě onou nedalekou nevhodnou těžbou dřeva. Nakonec vítr koncem dubna (29.4. 2021) hnízdo i s dvěma oplodněnými vejci kompletně shodil ze stromu.
Už to vypadalo, že ani letos na tomto hnízdě čápi černí mladé nevyvedou. Za necelé dva týdny od pádu bylo ovšem hnízdo opět vystaveno. No a další týden již pravděpodobně samice opět „seděla“ na hnízdě. Seděla opravdu dlouho a mé kontroly byly v zájmu omezení pohybu v této lokalitě velmi sporadické. Moc nadějí jsem si nedělal, ale před 8 dny jsem zaznamenal změnu a pravděpodobně dvě mláďata (což se nakonec následným monitoringem potvrdilo).
9.7. 2021 – Milada: Druhý test WWL-1 tentokrát v plnotučné sestavě (Nauticam NA-EM1X, 2x Ikelite DS160, WWL-1 a CMC-1). No musím říci, že zaclonění celkem prospívá i WWL-1 a na clonu 5,6 – 8 se mi s ním pracovalo tentokrát dobře a i ostření zvládal kompromisní objektiv 14-42mm EZ bez problémů. CMC-1 jsem v kombinaci s 14-42mm EZ také vyzkoušel, ale prostě 60mm f/2.8 a CMC-1 je zcela jiný druh kávy (makro vs super makro). Z mého pohledu je subjektivně aktuálně zajímavější výstup WWL-1 na 42mm než CMC-1 na 42mm.
Viditelnost se na jezeře díky intenzivním srážkám a silnému větru celkem pokazila. Většinou se viditelnost pohybuje kolem 3-4m s tím, že existují místa kde je viditelnost méně než 1 metr (typicky mělčiny poblíž břehu či u vlnolamů), ale jsou také místa (typicky v závětří), kde dosahuje až k 6m. Na hloubkách je obecně viditelnost hodně špatná. Východní strana, kde jsem trávil většinu času (začátek a konec ponoru) je na tom s viditelností aktuálně hůře než západní či jižní.
Včerejší (8.7. 2021) poslech Českého rozhlasu při cestě na lokalitu dobře připomenul, jaká válka umí být a jak se k ní i civilizovaná země může postupnými krůčky dostat. Při poslechu archivních komentářů Jugoslávců ze začátku července roku 1991 mě lehce mrazilo v zádech a vybavila se mi smutná vzpomínka na to, jak mě před 3 lety na základě natočeného videa vraku letadla kontaktovala rodina sestřeleného pilota. V roce 1991 mi bylo 16 let a tehdy to pro mě i přes svou aktuálnost bylo pravděpodobně právě díky věku něco hodně vzdáleného. Čím je člověk starší a čím více toho o jugoslávské nejdříve politické krizi a následně válce ví, tak tím je mu z toho vlastně více a více smutno. Letos až budeme proplouvat kolem Rogoznice, tak se na toto místo i tento vrak budu dívat naprosto jinýma očima.
