Výprava do zátoky Hanifaru (Hanifaru Bay / Vandhumaafaru Adi) ve východní části atolu Baa byla mou první návštěvou maledivského atolového řetězce.
Maledivám jsem se dlouhodobě cíleně vyhýbal. Očekával jsem přítomnost nespočetného množství zástupců mořské megafauny, které bude kontrovat problematická viditelnost a největší obavy jsem měl z velkého množství návštěvníků.
Problematická viditelnost v podobě „zasněžené“ zelené místo azurově modré je příčinou, proč se zde vyskytuje megafauna a je to přijatelná daň za množství mant (Mobula birostris) a velrybích žraloků (Rhincodon typus) živící se touto hustou polévkou.
Snadná dostupnost společně s puncem „luxusní dovolené“ za rozumnou cenu a „profláknutostí“ těch nejlepších dive spotů je něco, co mě osobně od Malediv dlouhodobě odrazovalo. Asi nebude nějakým významným překvapením, že se očekávání jak pozitivní, tak ta i ta pro mě osobně negativní se vlastně vyplnila do posledního puntíku.
Tedy žádné významné překvapení pro UW fotografa (Maledivy obecně nepatří mezi UW fotografy k těm nejpreferovanějším lokalitám), ale pro zážitkového potápěče natěšeného na megafaunu mohou být Maledivy super zážitkem.
Nakonec naším cílem nebyl jen atol Baa, ale za lepší viditelností jsme se ze severní části Malediv vypravili do střední části na atolu Ari (Alif) a na atol severní Male.
Viditelnost zde byla výrazně příznivější, ale stále poznamenaná absencí prakticky jakéhokoliv významnějšího proudění. Absence proudů (či jen velmi malé prodění) měla samozřejmě také velmi pozitivní vliv a to zejména z pohledu dosažitelnosti relaxace na hladině před ponorem.
Žádná překonávání strašidelných a téměř „neukopatelných“ proudů se nekonala. Při potápění (08/2025) na atolu Baa se viditelnost typicky pohybovala mezi 4-8m a na atolu Ari významně lepších 8-16m. Samozřejmě na obou atolech jsme narazili na místa, kde byla viditelnost i významně lepší nebo naopak významně horší.
Severní část Malediv také významně trpí tzv bělením korálových útesů. Narazit v severní části na „zdravý“ korálový útes je poměrně vzácné.
Ve střední a jižní části Malediv jsou korálová útesy zatím relativně OK (08/2025), ale stav se dle informací od opakovaných návštěvníků i posádky dramaticky z roku na rok zhorušuje.
Noční potápění na Maledivách má své kouzlo a užili jsme si dva režimy nočního potápění.
První způsob je na Maledivách běžný a je jím vnadění planktonu silným světlem na zádi lodi, kdy světlo přitáhne plankton a následně zvýšená koncentrace planktonu přitáhne místní megafaunu konzumující plankton.
Druhý způsob klasického nočního potápka tj. skočíte po západu slunce do vody a 2-3 hodiny prozkoumáváte útesy jsme si asi užili nejlépe.
Klid nikde nikdo jen černá. Tmu protínají jen dva kužely světla, váš a vašeho parťáka (díky Jardo). Spousta zvířátek menších i větších kolem vás. Takový balzám na duši.
Shrnutím do jedné věty „Maledivy to je taková návštěva ZOO o prázdninovém víkendu“. S minimálním úsilím, za rozumný peníz člověk na vlastní oči vidí spoustu zajímavých zvířátek. Jen ve výhledu máte stále okolní „návštěvníky“.
Manta point obležený ze čtyř světových stran skupinami scuba potápěčů se závojem bublin, kterému se prakticky nedá v extra širokoúhlém záběru vyhnout. Nebo návštěva lokality vyhlášené na množství žraloků vouskatých (Ginglymostoma cirratum) a trnuch, kde se bojíte vynořit, protože hladinu periodicky v cca 30 minutových intervalech pokrývají vlny šnorchlujících turistů často bez ploutví (tj. o kopnutí nebo „dokonalou“ fotografii, kde je v rohu noha/ruka není nouze). Natož o záběr na hladinu do protisvětla.
Dalším nepěkným příkladem je přísně „regulovaná“ návštěva Hanifaru Bay připomínající spíše „čínské koupaliště v hlavní sezóně“, kde regulace slouží k co největšímu vytěžení finančního bohatství a ne k ochraně živočichů a jejich biotopu.
Termín „overturismus“ tak bohužel poprvé musím použít i ve spojení s potápěním a focením pod vodní hladinou. Bál jsem se toho oprávněně. Hanifaru Bay je aktuálně taková maledivská Právčická brána tedy místo „prodáváné“ jako krásné panenské, ale totálně „zneuctěné“. Tedy něco, čemu se člověk hledající klid a relaxaci pod hladinou chce spíše vyhnout.
Zkušenost dobrá, zvířátek spousta, liveaboard celkově povedený. Jestli se na Maledivy někdy vrátím, tak asi jen na výpravu s dětmi formou „dětského safárka“ aka ZOO.
Hanifaru Bay – 2025 (Maledives) – Galerie:
