Úhoř říční (Anguilla anguilla) je neobyčejně zajímavá ryba. Je prakticky nemožné jej v našich vodách zaměnit s jinou rybou.
Fascinující je jeho rozmnožovací cyklus. Ještě koncem devatenáctého století byli mladí úhoříci považování za zcela jiný druh ryby. Rozmnožovací cyklus zahrnuje cestu z našich vod přes Atlantik až do oblasti Sargasového moře. Pravděpodobně každému je jasné, že v dnešní době vzhledem k překážkám, které jim člověk klade do cesty, nejsou prakticky schopni tuto cestu úhoři vykonat.
Úhoři se v našich vodách nerozmnožují a drtivá většina jich pochází z vysazeného monté (případně rozkrmeného monté). Pokud se u nás potkáte s úhořem, tak s velmi vysokou pravděpodobností se bude jednat o samičku. Samců je u nás jen velmi málo.
Věděli jste, že úhoři jsou jedovatí? Jejich krev obsahuje toxin a příznaky otravy jsou obdobné jako po kousnutí zmijí. Jed je bílkovinného původu a bezpečně se ničí již při zhruba 60 stupních. Otrava při konzumaci tepelně ošetřené ryby tak nehrozí.
Věk úhořů je další malou záhadou. V literatuře běžně narazíte na různé údaje o věku. V našich vodách se zdržují úhoři kolem 12-16 let. Typický uváděný věk je 20 let, ale v minulosti se vyskytli i jedinci, kteří prokazatelně žili 60 a více let. 68 letý byl například úhoř Pepík vysazený v zahradním bazénku v Praze, kde v klidu přečkal obě světové války a až koncem roku 1976 zemřel. Dnes je v ichtyologickém depozitáři Národního muzea.
Při své pouti v rámci rozmnožovacího cyklu užívají úhoři další svou „magickou“ schopnost. Úhoř je schopen pohybu po souši. V historii jsou zdokumentovány případy, kdy milióny maličkých úhoříků zdolávali cestou například pětimetrový vodopád a to lezením po strmých skalních stěnách. Tímto způsobem byli schopni postupně po malých úsecích překonat i výrazné převýšení.
S nástupem pohlavní dospělosti a času migrace se barva úhoře mění. Tělo mu zesvětlá a získává kovový lesk. Výrazně se mu zvětší oči a začíná se mu uzavírat trávicí trakt. Úhoř prodělává proměnu na takzvaného stříbrného úhoře. Takovou proměnu prý prodělal i český rekordman úhoř Pepík a to krátce před svou smrtí v 68 letech.
Úhoř je dravá ryba žijící u dna a vyvíjející převážně noční aktivitu. V zimě nepřijímá potravu a většinu času tráví zahrabán v bahně. Pokud chceme pozorovat úhoře, tak šanci máme prakticky pouze v noci. Během dne opouští svůj úkryt pouze ve velmi kalné vodě. Při vyrušení se velmi rád zavrtává do bahna, či zalézá pod různé terénní překážky, jako jsou kameny, naplavené dřevo či odpad odložený člověkem.
V České republice je nejvhodnější vodní plochou pro pozorování úhoře jezero Barbora. Za temné bezhvězdné noci, obzvláště při nižším tlaku, úhoři dobře přijímají naši přítomnost a jsou vůči nám jako pozorovatelům trpělivější. Ovšem přesně naopak se chovají při jasné noci a úplňku. To prchají i při sebemenším přiblížení světelného zdroje. Temná noc na Barboře mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou je rájem pozorovatele těchto zajímavých ryb.
Jan Kepič – 19.5. 2016