Duševní hygiena v božské podobě. Takhle vidí svět hlavatka teda minimálně v sobotu to takto viděla 😉 Nedávno jsem popisoval, jak mentálně regenerující je freediving. Veškerá zátěž, co zůstane v hlavě z práce se v studené temné hlubině vyplaví a zůstane tam dole. V horské řece ji zase odplaví dravý proud. Tak tohle je ten očistný proud. Tři hodiny dvakrát denně a svět je hned krásnějším místem.
13.4. 2024 – Vranka obecná (Cottus gobio) ve svém přirozeném habitatu.
13.4. 2024 – Hlavatka podunajská (Hucho hucho): UW makro víkend se nám nějak lehce zvrtnul … aneb jak se makro fotografie zvrtne do širokoúhlé pornografie. Začalo to nevině makrem přes super makro jsme přešli s kamarádem Benem na širokoúhlé makro, ale když jsme objevili v mocném proudu hlavatku modelku, tak … makro je fajn, ale širokáč je širokáč. Nakonec se z toho vyklubalo asi nejlepší povodní focení za poslední dva roky. Už se těším až se začnu prokousávat fotografiemi více jak sto jich je povedených a po letmém průletu to rozhodně vypadá minimálně na několik kusů publikační kvality.
24.3. 2024 – Vranka obecná (Cottus gobio) a šťastná chvilka: Vranky a slunce se vzájemně moc nemusí a tím je fotografie i pro mě zajímavá. Jedná se spíše o velmi šťastný moment. V mělkých velmi rychle proudících úsecích horských řek lze relativně běžně narazit na vranky nekrytě poskakující mezi kameny i v pravé poledne, ale nesmí být jasná obloha. Zamračený den, silný vítr, silný proud, poskakující vranky „kam se podíváš“ a na kratičký moment se nebe protrhalo. Na hladinu intenzivně zasvítilo slunce. Rychle změnit nastavení fotoaparátu a blesků v silném proudu není snadná úloha. Nakonec se podařilo jen pár snímků, než slunce opět zmizelo za mraky. Následně do vody začaly pod náporem silných nárazů větru padat suché větve stromů. Přesun do bezpečí byl již za silného deště a slunce se už ten den neukázalo.
24.3. 2024 – Vranka obecná (Cottus gobio): Vranka se vyskytuje v čistých horských a podhorských řekách, především v mělčích rychle proudící vodách s kamenitým dnem. V březnu, kdy se zima pomalu loučí a příroda se probouzí k novému životu, začíná tření vranky obecné. Samice přichází k vybranému kameni a na jeho spodní a boční strany ukládá své jikry. Samec, jako bdělý strážce následně pečlivě chrání tento cenný poklad před predátory a nebezpečím. Díky fotografické sondě (EMWL) je možné nahlédnout do „doupěte“ samce strážícího jikry a to bez jejich ohrožení.
30.9. 2023 – Huchen@Austria: Pracovní “blázinec” po návratu ze Španělska se stabilizoval. Jeden projekt v plném proudu, další finišuji a nové dva “mega” projekty se právě rozjíždí.
„ Ne. Ne a opravdu se teď pod hladinu nedostanu!“, tak to jsem před týdnem tvrdil kamarádovi, když jsem mu půjčoval na vyzkoušení podvodní blesky z mé aktuální sestavy. V nejhorším tu mám jako zálohu dvě staré velké DS160.
Úporné pracovní nasazení o pár dní později prořízla série zpráv: „Hele, prý je u vás dnes svátek. Nechceš přijet na prodloužený víkend? Sakra! Víkend nedám, ale na otočku by to šlo. V pátek odpoledne vyrazím. V sobotu dopoledne zafotíme a v sobotu večer budu zase doma za kompem. To by šlo!“.
No a tak se i stalo. Po cca 800 km za volantem a 5-6 krásných hodinách ve vodě s hlavatkami sedím zase za tím kompem. Přikládám tak alespoň pár ilustrativních fotek. Voda, hlavatky a kámoš, co přesně ví kdy zavolat, to je ten správný způsob nabití energie na další pracovní týden. Díky Bene.
Na závěr si neodpustím komentář, že moc nechápu jak jsem mohl dříve pravidelně potápět s tak velkou sestavou. Blesky Ikelite DS160 jsou super a stejně tak i EM1X, ale po skoro 6 hodinovém souboji s proudem horské řeky musím konstatovat, že už se těším zpátky na své malé blesky a malé „koťátko“ EM1III.
