Hlavatka podunajská (Hucho hucho) – pracovní týden se chýlí ke konci a s blížícím se koncem pracovního týdne se ovšem i dramaticky snížila hladina pozitivní energie. Tak alespoň rychlé doplnění energie na dojezd do konce týdne malou vzpomínkou na minulý víkend.
Duševní hygiena v božské podobě. Takhle vidí svět hlavatka teda minimálně v sobotu to takto viděla 😉 Nedávno jsem popisoval, jak mentálně regenerující je freediving. Veškerá zátěž, co zůstane v hlavě z práce se v studené temné hlubině vyplaví a zůstane tam dole. V horské řece ji zase odplaví dravý proud. Tak tohle je ten očistný proud. Tři hodiny dvakrát denně a svět je hned krásnějším místem.
13.4. 2024 – Vranka obecná (Cottus gobio) ve svém přirozeném habitatu.
13.4. 2024 – Hlavatka podunajská (Hucho hucho): UW makro víkend se nám nějak lehce zvrtnul … aneb jak se makro fotografie zvrtne do širokoúhlé pornografie. Začalo to nevině makrem přes super makro jsme přešli s kamarádem Benem na širokoúhlé makro, ale když jsme objevili v mocném proudu hlavatku modelku, tak … makro je fajn, ale širokáč je širokáč. Nakonec se z toho vyklubalo asi nejlepší povodní focení za poslední dva roky. Už se těším až se začnu prokousávat fotografiemi více jak sto jich je povedených a po letmém průletu to rozhodně vypadá minimálně na několik kusů publikační kvality.
8.4. 2024 – Jezero Barbora: Teploty vzduchu atakující 30°C v posledních dnech se začínají projevovat i na jezeře. Voda na hladině má již krásných 14°C. Viditelnost na mělčinách do cca 8m se pohybuje mezi 1 až 2 metry. Na hladině a těsně pod hladinou je spousta nepěkných nečistot. Kolem 9m se skokově viditelnost zlepšuje na cca 4m a pod 20m opět začíná klesat zpět na cca 2m. Voda je v okolí pontonu je relativně hodně cítit rybinou, tak snad není někde v pontonu zachycený kadáver.
24.3. 2024 – Vranka obecná (Cottus gobio) a šťastná chvilka: Vranky a slunce se vzájemně moc nemusí a tím je fotografie i pro mě zajímavá. Jedná se spíše o velmi šťastný moment. V mělkých velmi rychle proudících úsecích horských řek lze relativně běžně narazit na vranky nekrytě poskakující mezi kameny i v pravé poledne, ale nesmí být jasná obloha. Zamračený den, silný vítr, silný proud, poskakující vranky „kam se podíváš“ a na kratičký moment se nebe protrhalo. Na hladinu intenzivně zasvítilo slunce. Rychle změnit nastavení fotoaparátu a blesků v silném proudu není snadná úloha. Nakonec se podařilo jen pár snímků, než slunce opět zmizelo za mraky. Následně do vody začaly pod náporem silných nárazů větru padat suché větve stromů. Přesun do bezpečí byl již za silného deště a slunce se už ten den neukázalo.
